sobota 15. prosince 2018

Eskymácky bozk

jsi první
kdo pochopil, co dělám
když jsem opřela čelo o tvé
a otřela nos o tvůj

opětovals

křtěný jsi stejně jako muž
vedle kterého jsem sedávala na balkoně
a moje čtyřletá
pětiletá
šestiletá
sedmi
osmi
nevím kolik už
moje malá hlava se dívala na padající hvězdy
bosá chodidla na dlaždicích ještě horkých z uplynulého dne
tehdy jsem si s každou hvězdou přála
aby mě měl někdo rád
někdo - myšleno muž
rád - myšleno miloval

jsi jiný, než kdokoliv před tebou
jsi voda
jsi klidný
rozvážný
opatrný
něžný
nervózní
chápavý
snaživý
vděčný

vážíš si mě
já tebe taky

máš mnoho jmen a ani jedno z nich není mým kryptonitem
nikdy ti nikdo neříkal jménem, které bych jednou chtěla dát svému synovi

nechci zatím mluvit o lásce
na to jsme přiliš krátce kolem sebe
ale už se mi párkrát chtělo říct
"Miluji tě"
jen to nechci uspěchat
už tak tě asi lekám

každopádně soudím
že to celé tak nějak dává smysl

Svést to na tebe

Je jednoduché to všechno svést na tebe
a ano, na jednu stranu to teď dělám
a na druhou stranu
vím, a vždycky budu vědět
že jsem to byla já, kdo ti dovolil tohle všechno
byla jsem to já, kdo tě pustil dál
byla jsem to já, kdo tě nechal být tebou
bez následků
bez výčitek
beze snahy ti říct, že to, jaký jsi, mi ubližuje


O čem je ODPOUŠTĚNÍ

zdá se, že je úplně jedno
žes byl nejkrásnější a nejvoňavější muž
kterého jsem kdy poznala

zdá se, že to podstatné je
že neutekl, když jsem o sobě mluvila a varovala ho
že neutekl, když jsem mu seděla na klíně a plakala mu do ramene
že neutekl, když jsem mu zaryla nehty do zad

zdá se, že je úplně jedno
co jsem k tobě cítila
když tys to nedokázal zrcadlit
když ses mě štítil
když jsi mě nechtěl vidět plakat
když sis o mně myslel, že jsem hloupá

ano, ODPOUŠTĚNÍ je spousta výčitek
ano, stojí spoustu hořkých slov
ano, plivu je kolem sebe
ano, zvracím a snažím se projít detoxem

ano, ODPOUŠTĚNÍ je naprosto záměrné
nutné
nezbytné
ano, potřebuju ti odpustit
zapomenout
uzavřít
poučit se
najít se
vzít si zpět, co mi patří
vzít si zpět, kdo jsem

neznám lepší způsob, než to napsat
ať už si to přečteš nebo ne
vlastně je mi jedno, zda to někdy najdeš
a je mi dokonale jedno, zda to někdy pochopíš

potřebuju ti na papír vyčíst všechno
každý večer, kdys mi dal falešnou naději
každou vteřinu, kterou jsem na tebe čekala
každé místo, které už navždy bude trochu vonět tebou

a až to všechno vyjmenuju
pomodlím se za tebe otčenáš
ty "Na moři a v zákopech nejsou ateisté.",
který jsi ale nedokázal uvěřit v lásku
který jsi ale nepochopil, o čem to celé je
v čem to spočívá
na čem to stojí

ty pokrytče
povrchní
nedospělý
neschopný podpořit
neschopný milovat sebe
jak bys býval mohl milovat mě

nejhoší bylo
když jsem seděla v šerém bytě
zírala z okna
a nařídila si budík na každé dvě minuty
abych si každé dvě minuty
vzpomněla
že on není ty
že zápalka není dravec
že on řekl "Chci to zkusit"
kdežto tys nedokázal ani říct "Už to nechci zkoušet"
místo toho jsi řekl
"chtěl jsem tě požádat o ruku,
ale v současném stavu mi to nepřišlo vhodné"

doufám, že dospěješ
a pochopíš
že vzplanout, spálit všechno kolem a pak vyhasnout
a tak pořád dokola
to není láska
to je sobectví

Sirka

stejně je to paradox
že někdo, kdo je ztělesněním vody
si říká sirka
i když pozpátku
to možná právě proto dává smysl


Láska musí bolet

To tys mě naučil
že láska musí bolet
aby za něco stála

NEMUSÍ

na prvního muže, co mi ubližoval,
jsem už v podstatě zapomněla

někde si skládá své lego a snad je šťastný
ať si je
nepotkala jsem ho roky
nechovám k němu zášť
odpustila jsem mu 
a poučila se

pak přišels ty
- tedy, já přišla s batůžkem a kartáčkem v ruce k tobě -
a bolels
jak krásně jsi bolel

a pak jsem postupně zjistila
že jsi dítě
že neumíš milovat
neumíš podporovat
neumíš spolupracovat

možná nemám pravdu a jsi skvělý
vlastně ne
určitě jsi skvělý
jen ne pro mne
ne, když můžeš za to, že

někdo řekne
"Jsi skvělá"
a kolegyně se mě ptá
"Proč pláčeš?" 
když si to přečtu

Snídani?

Snídani? ptáš se
a já mám sto chutí říct, že nechci
že držím protestní hladovku
že když nepotřebuju dotek, tak nepotřebuju ani jíst.

Ano, natolik je to pro mě základní potřeba.
Ano, natolik jsem na tobě závislá,
chceš-li tomu tak říkat.
Někteří jiní
- někteří, kteří umějí mluvit -
tomu říkají láska
nebo touha
nebo stesk.

Na stesku po někom, kdo vedle vás každý den usíná, je něco inherentně špatně.
Nikdy si nepřipadám tak ubohá
jako když doufám, že snad konečně
na mě sáhneš
nebo mě políbíš
nebo se se mnou vyspíš
- ne, moment, v to poslední už ani nedoufám
a pokaždé, když se to stane, utopím se na pár dní ve falešné naději a pak se utopím v její samotné falši.



NAPSALA JSEM JI PŘED MNOHA MĚSÍCI
NEVÍM, PŘED KOLIKA
A ŘÍKÁM SI
NA CO JSEM ČEKALA
PROČ JSEM TI JEŠTĚ VĚŘILA
PROČ JSEM DOUFALA

NEDOKÁŽU SI ODPOVĚDĚT
ALE DEFINITIVNĚ MYSLÍM,
ŽE BYS MĚL JÍT DOPRDELE

A VÍM
JE MI BEZ TEBE LÉPE

Beru si zpět své ruce

rupi kaur píše

jak můžu psát
když moje ruce
zůstaly s ním

a proto tu sedím
v bytě jednoho z mých nejbližších přátel
v bytě někoho, kdo je mi bližší, než jsi kdy byl ty
v bytě, který je mi Asylem lépe, než ten tvůj

proto čtu mléko a med
co odkapává ze stránek rupi kaur
- dal mi ji dnes bráška k vánocům

proto poslouchám písně, kterés mi ukázal
když jsi ještě býval pastýřem orlů
a beru si zpět své ruce

Proč sis mě nezasloužil

Doufám,
žes mu řekla, že je idiot
žes mu dala facku
žes ho poslala doprdele

říkali, když jsem mluvila o tom, cos mi udělal
když jsem vyprávěla, cos řekl
když jsem se svěřovala, cos odpověděl

na otázku, proč se mnou nespíš

odpověděls v tu chvíli několik věcí
ale jen jedna bolela jako nic jiného

Pravdou je, žes za toho půl roku hodně přibrala
Pravdou je, že už mě moc nepřitahuješ

A co chceš dělat, až přiberu třeba dvacet kilo?
Třeba v těhotenství?
Až budu čekat TVÉ dítě?

Proč bys měla přibrat
Moje sestra v těhotenství zhubla

sobota 16. prosince 2017

O smutku

Dorostla jsem do věku, 
kdy se smutek nenosí 
Kdy na zármutek není nikdo zvědavý 
Dospěla jsem do chvíle, 
kdy malá holka v depresích
nikoho už nezajímá, nebaví

Nech pro sebe si smutek!
řve na mě cosi uvnitř
říct "Teď jsem šťastná." dokázat bych měla prý
i když je to jen útěk
jímž si nasazuju krunýř
na tělo ztěžklý a příšerně bolavý

Od čeho že tak bolí?
Pomyslné publikum
Vypadá skoro, že ho můj žal zaujal
Od přílišného spaní
neposlušnosti budíkům
od toho, že mě dlouho nikdo neobjal.

Noc co noc tě objímá
a vaří ti snídaně
- ty vážně říkáš, že jsi nedomazlená?
Zachvějí se ramena
Jen vztekle sevřu dlaně
Bez objetí je dlouhá pouhá hodina

čtvrtek 28. září 2017

Tvoje ticho

Tvoje ticho je jako ledovej dráp.
Zatíná se mi do břicha
a mrazí až do morku kostí.
Tvoje ticho je jako svěrací kazajka.
Svírá mě, až se mi úží dech,
až mi pruží žebra.
Tvoje ticho mě děsí
a nepřipadám si až tak vinná
aby muselo být takové ticho.