pátek 16. srpna 2019

Línej Matrix

Matrixe, ty jsi línej.

Jasně, někoho si vezmeš.
A těsně po tom, co to uděláš, a těsně před tím, než se to dozvím, mi postavíš do cesty kluka, co je mu vizuálně podobnej, nikdy nežil život, co si pro něj jeho táta představoval, je hodnej a snaží se pomáhal lidem kolem sebe jak to jen jde, a kdysi se kvůli zdraví musel vzdát basketu.

A já tam stojím a nechápu.
Jako to je snaha nahradit týpka s tinnitem?
Nebo možnost to tentokrát neposrat?

Nebo jako vo co ti de?!

pondělí 4. března 2019

Přiznat si

První krok k řešení problému je přiznat si, že máme problém.

Tahle 'láska'
nebo co to vlastně je
mě ničí

Právě jsem si to přiznala
když jsem si potisící uvědomila
danost, definici, axiom toho vztahu

Já a slabá chvíle
on a jeho zájem
ale přijet nemůže
zachránit mě nemůže
obejmout mě nemůže
ani bych nechtěla
nejsme spolu
nepatříme k sobě
(ani když to řekne tisíc ezoteriček co maj pocit, že cejtěj pouto mezi mnou a... KÝMKOLIV, doslova kýmkoliv)

nemůžeme k sobě patřit
ani bych nechtěla
znamenalo by to snášet i jeho méně dobré vlastnosti
a já teď neumím milovat bezpodmínečně
neumím milovat s odpuštěním
neumím nevyčítat
jsem příliš zraněná
příliš křehká, lepidlo, co pojí střípky k sobě, ještě pořádně nezaschlo
a navíc každý den nějaký střípek vypadne a já ho tam musím přilepit zpátky

vždycky jsem říkala
"slepovanej džbán hovno drží
rozemel ho na prach
přidej vodu
a uhněť ho znovu"
ale jak znovu uhníst sám sebe?

příliš se bojím
že když budu znovu milovat
když budu znovu odpouštět - a to hlavně
znovu se mi dostane jen bolesti
jako by chyby Odpouštějící byly neodpustitelné

"jsi prostě hodná
já tě jinou neznám"

proč jsem nic neřekla
o tom, jak si vážím jeho respektu
když seděl proti mně
chtěl se na mě vrhnout
ale přesto seděl proti mě
v bílé košili a s respektem na rtech
a poslouchal
přese všechna má obvinění, že ho to nezajímá
(protože by nemělo)
a až když jsem domluvila
donutil mě nemyslet

anyway
in conclustion
tahle láska mě ničí
a jednou ji budu muset ukončit

sobota 2. března 2019

Slyšet můj hlas

Jaké to asi je?
Slyšet mé "Dobrou," uprostřed noci
spolu s několika číslovkami a technickými termíny

Indiferentní jako já k většině těch, se kterými v noci mluvím?
Příjemné?
Nepříjemné?
Zpěvavý, trochu plačtivý hlas
plačtivý, i když se usmívám

neděle 24. února 2019

Podobná Rupi Kaur

Poslední dobou se mé texty příliš podobají
té ženě sikhské víry
která píše kromě jiného

co říct o psaní
když nevím
jestli mě uzdravuje
nebo ničí  
Jedna věc je, že nesouhlasím
psaní se objevuje ve chvílích, které bolí
neuzdravuje
neničí
jen se objeví
nechá nás zanechat stopu
a pokračuje dál

Je to dobré
protože pak máme co ukázat svým terapeutům
protože pak máme nějakou historii
alespoň ti z nás, kdo si nedokážou psát deník
protože pak máme černé na bílém
jak jsme se cítili
jak jsme boleli
s datem
s kontextem
(pokud si naň vzpomeneme)
se vším, co je potřeba

Svět nepotřebuje další Rupi Kaur
navíc píšící v obskurním středoevropském jazyce
ale já potřebuji utíkat do jejích řádků
a tvářit se
že jsem ona
že jsem žena plná mléka a medu
s olivovou kůží a velkýma tmavýma očima
takovou si ji představuji, když ji čtu
a i kdyby taková nebyla, chci ji číst znovu

Čímpak jsem?

Čímpak pro tebe asi jsem
když do mě noříš jazyk
z jedné či druhé strany
tak lačně, jako bys hledal vláhu
jedinou vláhu, která dokáže utišit tvou žízeň

Čímpak pro tebe asi jsem
když mi nepíšeš a nedáváš vědět a já jako bych snad ani nebyla
a pak najednou
dva dny po sobě
překvapíš
přijdeš
jsi ke mně krásný
přiblížíš se blíž než kdokoliv za poslední měsíce
a nakonec usneš v mém náručí

Čímpak pro tebe asi jsem
když usínáš jako malý chlapec
když se usmíváš jako malý chlapec
když opřu svá záda o tvůj hrudník a ty mi položíš svou těžkou ruku přes ňadra
když s nekonečným respektem nerespektuješ mé "Já už nemůžu"
a usmíváš se u toho
tentokrát ne jako chlapec
tentokrát je to úsměv šelmy
té šelmy, kterou snad miluji
těžko říct
zakázala jsem si tě milovat
a přesto zjišťuji
že tě miluji spolu s mnoha dalšími

Čímpak pro tebe asi jsem
když své prsty zaboříš do mého nitra
tak hluboko, že když mi je pak vsuneš do úst
ochutnám vlastní duši
zaplní mi ústa
ještě chvíli odolávám
ale když mě k sobě přivineš
rozpláču se jako dítě
A pak se trochu stydím
snažím se neplakat
a ty řekneš "Jen se vybreč, jestli to potřebuješ"
nejupříjmněji ze všech dokážeš přiznat
že nevíš, co se mnou
že ses s tímhle nikdy nesetkal
že nevíš, jak mi pomoci
že tě mrzí vidět mě zklamanou
- to poslední tehdy na terase u nádraží, když jsem chtěla utéct a nakonec jsem utekla do tebe

Čímpak pro tebe asi jsem
když se ptám "Copak?"
v touze zjistit, na co myslíš
a ty odpovídáš "Pak? Pak usnu."

Hlasité vzlyky

Když mi chodidlo v martensce sjelo po hraně obrubníku
lekla jsem se
kolenem mi projela bolest
udělalo se mi zle
horko
pekelno
chtělo se mi plakat
nechtěla jsem plakat před cizími lidmi
tím spíše jsem nechtěla slzet před blízkými lidmi

Sama v prázdném bytě
plném prázdných polic
tak hlasité vzlyky z vlastních úst
měla bych psát email své terapeutce
měla bych psát jí a ne světu, který mě nejspíš neslyší

Kvér pod bundou

Když jsem dnes vystoupila z autobusu
na nejnenáviděnější pražské křižovatce
mezi pruhy stál muž s uštvným výrazem
ruku pod bundou
kolem něj kruh policistů
snažili se jej uklidnit.

V tu chvíli jsem ho nenáviděla
protože byl potenciálním ohrožením
býval by mohl ublížit mému velkému malém bratříčkovi
tomu bratříčkovi, co se mi nevysmál, když jsem u nás v ulici zakopla
chytila zajíce
odřela si koleno o vnitřek legín
Tomu bratříčkovi, co mi věnoval znalost Rupi Kaur
znalost té, která mě tolik inspiruje

Teď stojím v okně své ložnice
cigaretu klepu na chodník o deset pater níže
a říkám si
co asi trápilo toho muže
Zoufalí lidé dělají zoufalé věci
tak co ho dohnalo k tomu zoufalství?

středa 20. února 2019

Kapky na zádech

Z repráků Dezolát
jeden z monitorů definitivně vypověděl službu
druhej bliká
informačně bezpečnostní secvak
na zádech ledový kapky z mokrejch vlasů
rozpouštějí vnitřek županu

Moje kůže je cejtit jako aktivní uhlí a eukaliptus
Na nohou strniště
V klíně plnovous
V hlavě radost, že o tomhle místě nikdo neví
Snad
A jestli jo
Tak to prostě vědí, dobře no

A prázdný poličky jsou nejbezútěšnější z věcí
co mé oči kdy oplakaly

čtvrtek 14. února 2019

The two uniformed ones

Provocatively writing "Mornin'" to one of them at 11 AM
after the other one wrote "88" meaning "love and kisses"
chatting about how I miss them with Unique
and recieving a message from the Prince
a message that made me laugh hard and loud out
for a long time
great laugh
echoing in the walls of an empty appartment

Gosh, I miss them like crazy
there is too many men I love on this Earth

sobota 9. února 2019

Desperate love

My mama said he'd love me, right down to the bone
My mama said he'd hold me, and never let me go
But no more, no no more, no more
 - My indigo - Where is my love
You seem to be in love with the wrong guy to love.
You seem desperate.
Už jsem myslela, že nepřijedeš.

Já bych ti strašně ráda poradila, ma cherie, ty víš, že tě miluju. Ale podívej se na můj život. Copak já můžu někomu radit? 
- Simona Stašová v Románu pro ženy
Jedinej problém je, že já potřád ještě dokážu odpovědět na otázky v té písni.
I will fight for my beloved ones till the end.