sobota 4. srpna 2012

Rubín

Růže?
Květ, pro který války se vedly,
muži jím ženu lehounce svedli,
ženy zas pro muže krásné jím byly.
Na trnech kapičky krve se slily.

Krev?
V boji a ve smrti provází
bojovníka, jenž prochází
zkouškou, co nemá obdoby.
Přítomna za každé sluneční doby. 

Slunce?
Vstává, aby smělo znovu padnout,
aby žito lidé směli pro chléb požnout,
aby jablko zrudlo v mlze večerní.
Červánky krajinu barví, pak začerní.

Jablko?
Jako by pekelný oheň v něm plál,
okolo vítr přesladký vál,
chutí jako když matinka vaří.
Dárek pro děvče s ruměncem v tváři.

Zarděná dívka?
V zrychleném dechu stud,
slastí pálí každý úd,
kůže na kůži a rty jako rubín.
V rubínu všechen tento obraz vidím...


sobota 30. června 2012

Vražda zámecká


Temnota skrývá lesk honosných míst.
Sálů pro bály, na nichž pít a jíst
jest povinností nejvyšší.
Pokřivené stíny zahalují
svědectví hrozivých minulostí,
jež ode dneška se neliší.
Rudá skvrna na modrém koberci,
fénixe popel ve zlaté kleci,
honosné talíře i číše.
Žezlo, plášť, jablko a koruna
závoj, prsten, střevíčky a róba,
mrtva je princezna i kníže.

Bílá škraboška, jizva kolem rtů,
třírohý klobouk se třemi pery,
silueta v ruce dýku.

pátek 22. června 2012

Počátky jsou prostě těžké

Počátek a první výkřik,
první pláč, či první slza.
Těžkou cestu skrze průsmyk
každý začal jako lůza.

Každý začátek je těžký,
hořký, sladce bolestivý,
jako všechny začátky.
I když... Každý z nich je jiný.

Že právě něco začíná,
značí, že cos také končí.
Někoho snad dojímá,
že se něco se světem loučí.

Já jsem za ten konec ráda,
činí totiž počátek.
Počátek nádherné éry
pln budoucích vzpomínek.

Vykročit na dlouhou trať
často dost složité bývá.
Úvodem teď začnu stať,
která závěr v sobě skrývá.