sobota 17. srpna 2013

Just another unfinishable series. Part one - 'bout absurdity.

"...pohřešuje se sedmnáctiletá Kateřina R. Dívka má 160 cm, asi 60 kg, modrošedé oči a hnědé vlasy po ramena, obvykle s pěšinkou na levé straně. Na vnitřní straně levého nadloktí výrazné mateřské znaménko. Když byla minulý čtvrtek při odchodu ze školy naposledy viděna, měla na sobě vysoké šněrovací boty, dlouhou černou sukni, tmavě modrou košili, přes rameno objemnou modrou kabelku a na hlavě černý baret. Pokud jste tuto dívku od jejího zmizení někde viděli, nebo o ní máte nějaké informace, kontaktujte prosím Policii České Republiky...."
Drobná tmavovláska se natáhla k černobílému televizoru, šťouchla do vypínače a prohrábla si mokré, na ježka ostříhané vlasy. Lehla si zpátky na postel a rozhlédla se po malém, poněkud přeplněném pokojíku, kde měl přečkat několik dní, než se rozruch okolo jejího zmizení trochu utřese. Polička s knihami, noční stolek, na němž už ležel kartáček na zuby, hřeben ("Který teď v podstatě nebudu potřebovat," poznamenala v duchu ironicky), peněženka, zbrusu nový telefon, blok, penál a poloprázdná plechovka coly. Na zemi prodřený pruhovaný koberec, stěny bez obrazů, zato posprejované a polepené plakáty - Bob Marley, Beatles, John Lennon s Yoko Ono, Gándhí Máhatmá, kosočtverce, přezdívky vyvedené nejrůznějšími typy graffiti, citáty o životě, trávě a lásce vyryté do omítky obyčejnou tužkou, srdce vyvedená noži a krvavé otisky prstů... Hipísácké doupě. Místo plné symbolů protestu proti předchozí generaci.  
"Proti generaci, která právě tímhle žila a protestovala proti té před nimi... Snažíme se proti nim používat jejich vlastní zbraně. Ale přeháníme to - se vším. Se sexem, s volnými vztahy, s trávou. Dovádíme jejich nápady k dokonalosti, plníme je do detailů - přivádíme je k šílenství a totální absurditě. Rodiče, i jejich slova a filozofie."
Za tenkou umakartovou stěnou přestane téct voda, je slyšet cvaknutí kliky, pak vrznutí... Ve dveřích do kamrlíku se objeví střapatá kštice blonďatých vlasů.
"Tak, Kitty, teď tam už můžeš."
Šibalský úsměv modrých očí z pod ofiny.
"Ou maj.... Neříkej mi Kitty, nebo si to lidi začnou spojovat a nebudem se moct zdejchnout."
Hozený vypelichaný žlutý plyšák. Pes? Medvěd? Krokodýl?
"No jo no, já vím, od teď jedině Světlana... Probohy, kdo si dá takhle pitomě nápadné jméno, když chce utýct před minulostí a mít konečně klid?"
"Očividně já."
Úšklebek, porozumění. Ručník, směr koupelna, ale...
"Hele, nemohl bych ti říkat Tmo?"
"Čárlí, dělej si co chceš, třeba si na to zvyknu."

Žádné komentáře:

Okomentovat