sobota 17. srpna 2013

Pomoz mi, příteli...


"Ahoj?"
"Ahoj... Jakýs měla den?"
"Jo, šlo to, přijeli malí bratránci a sestřenka, teď mě půl hodiny v kuse lechtali, protože je baví můj smích - takže mě pekelně bolí břišní svaly. Co ty, jak ti je?"
"Mizerně. Bolí mě to koleno. A Alice..."
"Co se zase stalo mezi váma dvěma?"
"Možná to ani neřeš..."
"Víš, že nevyzvídám. A doufám, že taky víš, že mi můžeš říct cokoli. Budu se tě snažit pochopit a budu se snažit ti pomoct."
"Dík... Já nevím..."
"Když nevíš, nech si poradit, říkávala moje babička."
"Hmm... Možná časem... Někdy... Potřebuju to zpracovat..."

"Hele...?"
"Rozmyslel sis to?"
"Nejspíš jo."
"Tak sem s tím. Uvidíš, ať je to cokoli, bude ti líp, když to ze sebe dostaneš."
"Hmm... Alice... Ona znova spala se svým bývalým, přišla za mnou a začala mi vykládat, jak to bylo skvělý a jak si to užila... Já prostě nevím, jestli nechápe, jak moc mě bolí, když mi tohle říká, nebo co..."
"A řekls jí, co to s tebou dělá?"
"Mno... Snažil jsem se jí to vysvětlit, ale ona prohlásila, že jsem citlivka a že si neumím stát za svým slovem, urazila se a někam vypadla... Je dost možný, že právě za Jakubem..."
"Počkat - že ty si neumíš stát za svým - došlo od doby před...Kdy to bylo? Půl roku zpátky?"
"Tak nějak."
"Hm. Dohoda se od té doby měnila?"
"Ne, pokud vím..."
"Tak kdo si v tom případě nestojí za svým?! Vždyť ti slíbila, že na oplátku za to, že nebudeš řešit její občasnou nevěru, ona nebude hned po tom chodit za tebou, a hlavně že tě nebude mučit tím, co se přesně dělo... Mám pocit, že snad řekla i že se bude snažit zařídit, aby ses o tom ve většině případů nedověděl."
"Jo, tak nějak to bylo... Jenže byl slib, a teď, za půl roku - tradá - nepochopitelná zrada... Už jí chybí jenom si ho přitáhnout do naší ložnice."
"Já zas jednou položím tu tvojí nenáviděnou a hloupou otázku - proč se s ní proboha nerozejdeš, když tě takhle ničí a ubližuje ti - nejspíš schválně."
"Protože ty chvíle, kdy spolu vaříme, kdy se strašně opijeme a pak se podporujeme při kocovinách, kdy se milujeme, kdy mě požádá, abych jí umyl vlasy nebo poškrábal záda... To za to stojí. Hrozně moc mi důvěřuje. A já jí v podstatě taky..."
"Hm... To vypadá, jako by v tobě viděla všechno porozumění, po kterém touží - chlastací kamarád, nejlepší přítelkyně, kadeřnice, bratr, ochránce, milenec, manžel... Jenže to jeden člověk nemůže zvládnout, pokud chce zůstat příčetný!"
"Proč by ne? Protože to já nezvládám?"
"Ne. Protože já to nezvládám taky."
"Ale tak ty to máš trochu jinak. Ty to zvládáš, ale abys to zvládala, potřebuješ čerpat sílu i jinde než u něj. Potřebuješ k životu víc mužů než jednoho. Víc inspirace. Víc proudů, víc náhod, víc intenzivních prožitků, než ti může dát jeden. Ty jsi jiná než ona - myslíš si, že chtít po jednom muži, aby ti byl vším, co potřebuješ, je příliš - a tak to máš rozdělené... Jenže jejich role se občas trochu prolínají."
"No... Jo no. Ale tak... To je jiná pohádka, žeano..."
"Tys už zase stála v tom okně v druhém patře a přemýšlela, že skočíš, viď?"
"Doháje, jak to, že to víš?"

"Pohádka. Tohle slovo jsi použila, když jsi mluvila o tom, že tak moc důvěřuješ Devilovi, že právě jeho byt je jediné místo, kde bys dokázala spáchat sebevraždu. Kde bys dokázala dojít takového klidu a takové síly duše, abys to opravdu udělala."
"Víš, takhle už to není... Dneska jsme šli po tunelu z Čerňáku na Rajdu. Proti nám parta opilých děcek, několik z nich onožovaní holohlaví kokůtci. V tu chvíli jsem věděla, že kdyby začali dělat bordel a otravovat, bránila bych já jeho - on by mě pak sice nejspíš musel zachraňovat, ale... S klidem v srdci bych zemřela, kdybych mu tím měla zachránit život."
"No, když myslíš... Ale nehazarduj zbytečně se svým životem - buď efektivní, pokud možno."
"Ano, pane praktický. Neboj, až ho budu zachraňovat od utonutí, a vlny nás budou hnát na skály, natočím ho proti nim."
"Ou maj... Zlá, ironická holko."
"Jo, taková jsem. Ještě na sobectví jsi zapomněl. A na to, že dělám průsery, úplně zbytečně. Každopádně co uděláš s tou Alicí?"
"Nemám ponětí. Zkusím jí to ještě jedou vysvětlit. Nebo nevím. Mám strach, že o ni přijdu, když ji obviním, že dělá přesně to, co slíbila, že dělat nebude..."
"Ta holka vůbec nehraje fér. Používá všechny páky, aby tě k sobě připoutala, plus tě vydírá, protože má čím, a pak ti ještě ublíží, protože může. Dělej jak myslíš, ale já na tvém místě..."
"Odpoutat se od ní bude strašně bolet... Pomůžeš mi?"

Žádné komentáře:

Okomentovat