čtvrtek 22. srpna 2013

Uninspired. Dopiče.

Prostě dneska nemám nápad. Chce se mi psát, hrozně moc by se mi chtělo napsat další takovou báseň, u které si někdo řekne "tyjo.. chci umět psát tak jako ona...)", chtěla bych si zase zašukat s Múzou... Ale nejde to. Jsem v křeči, děsně unavená, a bojím se usnout, mám strach, že se mi zas bude zdát o všech... Jako včera, v té jasné noci, když jsem viděla kočky pářit se na střeše garáže a hrozně jim záviděla tu svobodu. A taky to, že si můžou zašukat, žeáno. Ale psst.

Toužím po tvém těle, 
toužím po tvé skvělé
vůni, když se míchá
s tím, jak rychle dýcháš,
když tě ovládne chtíč
a odvlečeš si mě pryč.

Vida, tak to dnes ještě možná půjde. A možná ne... Ale napsala jsem pár veršů. To je fajn. To je moc fajn... Ne, ve skutečnosti je to napikaču. Chtěla bych se nechat obejmout, políbit, polaskat, rozmazlit... Nebo aspoň komunikovat. S někým, kdo se nezajímá jen o autíška a kostičty. S někým, kdo si nehraje s mými starými hračkami.
Včera jsem byla hodně dítě, omalovánky, stará pohádka, jejíž soundtrack umím ještě stále zpaměti, zjištění, že už nikdy nebudu zpívat, protože líp čtu... A večer se to podělalo, byla jsem dál ta, co se stará, a nikdo, ani ti, co mě nepotřebovali, neviděli, že já potřebuju je. A pak jsem seděla děsně dlouho na balkoně a koukala se na ty bílý mraky. A pak jsem chtěla jít spát, a nešlo to, myslela jsem na ty, co mi ublížili a ubližují a bylo mi mizerně a pak jsem měla takový noční můry jako už dlouho ne... A nepomohlo ani to, že jsem spala v jeho roláku.
Nemá mě kdo obejmout, políbit, pomilovat. Jsem sama a daleko. Nemůžu se podívat na filmy, na které se mám podívat, jinak se mnou nebude kamarádit. Chci být doma, ve svém městě, se svými lidmi. A místo toho jsem tu a nezbývá než čekat...
Jsem princezna ve věži. Totálně nedosažitelná, nezachránitelná, hlídaná draky, černokněžníky, kouzly, pastičkami na myši. Vždycky jsem po tom toužila. Aby pro mě přijel princ na černém koni (protože bílá se hned zafláká a navíc černá je prostě lepší.)
Jenže já vím, kdy přesně budu ze svého vězení propuštěna. Nevím, jestli je to lepší nebo horší než nemít jistotu, jestli mě někdo přijde zachránit...


...potřebuju mluvit s lidmi! Prosím...

Žádné komentáře:

Okomentovat