neděle 22. září 2013

Smrtelná mužská nemoc na sedum. Asi jsem chlap.

Chce se ti strašně moc spát. Najedená, unavená, je ti zima a nutnost psát ti taky moc nepřidává. Prokrastinuješ - projíždíš fotky z letošního muzikálového soustředění, z toho, na kterém jsi nebyla, protože nebudeš ani na zkouškách... Protožes to vzdala, protože na víc než dvorní dámu asi nemáš. Bolí to - oni se smějí, hrajou, blbnou. A ty brečíš, i když sis ty dva dny užila stejně jako oni. Nepatříš tam - další místo, kam nepatříš.

A tak si vyléváš srdíčko do počítače a nepomáhá to, protože sis vzpomněla, jaké to je psát na papír. Bombičkovým perem. Ale ty víš, že kdybys vzala papír a pero, nenapíšeš ani kousek. Budeš jen čmárat a snažit se nakreslit další z těch nahotinek s roubíkem v ústech a zavázanýma očima, nebo popisovat nějakou oplzlou scénu. Ne, vlastně asi ani ne, na to teď nemáš náladu. Nejradši by sis zalezla - ale něco tě nutí zůstat venku z postele a snažit se přesvědčit samu sebe, že ještě kousek můžeš. Že to zvládneš, že půjdeš spát až večer. Že brečet budeš až večer. Ve vaně, jako poslední dobou skoro pokaždé.  
"Třeba ti chybí moře, a tak si solíš vodu," poznamená tvé ironické já.
Moře. Jasně, chybí mi ten hrozný strach z nekonečna, zcela jistě. Kdepak. Možná proto se tolik bojíš té cesty, toho snu. Protože tím pádem uvidíš moře. Uvidíš tu nekončící masu vody. A tehdy budeš cítit, že oblíbený či preferovaný živel není v tu chvíli voda, ale země a vzduch - jistota a vůně, pevnost ověnčená krásou. Kdepak voda, brrr.
No jo vlastně - je ti zima. Děsivě zima, a to jsi navlečená v teplém zimním svetru a dvojích ponožkách. A celému světu vztekle, umanutě říkáš "Já nebudu nemocná, já to všechno zvládnu." Jo, jako trenérka tvé spolužačky, co si říkala, že ty vazy v koleně nemá natržený, tak si je natrhla i v tom druhém.
Mělas ho poslechnout a půjčit si to sako. Nemělas být hrozná hrdinka. Jo, já vím, že ti nebylo zima. Ale hřálo tě něco jiného než skutečné teplo, řekla bych. Možná ta spokojenost, pocit bezpečí. Kdo ví. Bylo ti fakt dobře. A včera taky, ale to ti opravdu bylo zima. Skoro celou dobu. Hrdinko. Huso. Teď proležíš pár dní v posteli. Tedy nejspíš, jestli si nepůjdeš okamžitě lehnout. Padej.

1 komentář: