pondělí 16. září 2013

Zavolá?

Jsi sama, ztracená,
divná holka bez jména...
On nevolá, nepíše.
Doufalas možná, že
ozve se a pohladí
a lépe tě naladí...

Místo toho sedíš,
pláčeš, do tmy hledíš,
a cítíš se slabá
jako dítě. Malá.

Přemýšlíš, jestli jsi
příliš hrdá v krizi,
jestli mu máš zavolat
a tak trochu se vnucovat,
nebo pyšně mlčet
a uvnitř strachy křičet....

Nevíš, váháš, počítáš,
třást se znova začínáš -
- miliontá vteřina
v níž oddanost dceřina
mizí v lásce k milenci.
A hranice se zas tenčí
mezi strachem a touhou
a bezpečím a svobodou.

Žádné komentáře:

Okomentovat