úterý 24. září 2013

Příliš silný zázvor

Dívám se do bláta
na dně zeleného nočníku
- totiž obrovského zeleného hrnku s puntíky -
a slyším, že bláto vonívá po zázvoru.
Ucpaný nos nedokáže cítit,
ale jazyk a hrdlo pálí dost
aby mi řekli,
že jsem to přehnala.
A tak si stěžuju
plná skořicových hoblin
a zachumlaná do maminčina svetru,
co už mi dávno není po kotníky,
že mne pálí pusa
a chtěla bych se tulit.

A opravdu bych chtěla.
Jen tak, na chvíli, nebo na déle,
a dívat se na film
a smrkat a třeba i brečet,
když bude potřeba,
když to bude nutné.
Ale jsem tu sama
a nemá cenu smrkat víc
než bude potřeba,
než to bude nutné.

Takže se pomalu propadám
do bílé bažiny kapesníků a peřin
a toužím po tvrdší matraci
nejlíp takovém papundeklu,
na kterém by se nemělo pohodlně spát,
ale já to stejně umím.

Žádné komentáře:

Okomentovat