pátek 6. září 2013

Vzývám noc, ona nás ochrání, a dovolí nám jednou setkání...

Má noci, prosím, veď mě,
za světlem dalšího dne,
za stíny slunce východu
s odrazem nebe o vodu.
Má noci, prosím, nes mě
na křídlech a nech mě
usnout na tvých perutích,
myslet si, že znám tvůj smích.

Má Luno, prosím, polib
na rty tu, co tolik
touží po tvém chladu
a předává ti vládu,
má Luno, nad touhami,
které nesou sami
milenci, jimž není
přáno naplnění....

Mé hvězdy, prosím, slibte,
že nás ochráníte,
abychom si jednou
směli konečně už sednout
a mluvit a šeptat
všechno, co nešlo psát,
a v objetí vřelém
ztratit se snad cele...

Žádné komentáře:

Okomentovat