pátek 11. října 2013

Anděl s netopýřími křídly

Na okne sedela,
za obzor hľadela,
a dobre vedela,
že krídlam anjela
tie naše sa nepodobajú...

Dneska i přes to,
že tohle město
voní po prachu
a je plné strachu,
do ulic křičím,
že se před ničím
nevzdám té touhy
co k tobě mě pouty
z hedvábných stužek
tak trochu váže.

Kráčím po střechách,
pode mnou se vrah
plíží přes balkon
kamsi, kde jen on
a ten druhý ze dvou
znají svou tajnou
společnou hrůzu,
smrtící Múzu.

Poslední kroky
šílené holky,
co nemá obavy
když se bez hlavy,
bez těla a duše,
příliš jednoduše
vrhá do propasti
tebou dané slasti.

Žádné komentáře:

Okomentovat