sobota 12. října 2013

Jsem amorální, nestydím se za to, a asi bych měla.

Ach jistě, měla bych spát. Jako každé slušné děvče. V tuhle dobu přece žádná dáma nemůže být vzhůru, natož aby seděla u počítače a psala. Dámy nepíšou. Nebo aspoň ty čistokrevné jistě ne. Dámy skrývají emoce, chtíč, bolest, strach, řev. Nasadí masku líčidel a úsměvů a jsou dokonalé.

Bohové a bohyně, děkuji, že nejsem dokonalá.

A proto... Proč nespím?
Dívala jsem se na film. Changeling.
Plakala jsem u velmi mála filmů. Forrest Gump. Dead poetes society. Brečela jsem u všech třech Matrixů. A teď se mi v deset ještě nechtělo jít spát... A zjistila jsem, že tohle mám stažené.
A tak jsem plakala. Plakala jsem, když Christine Collins odvedli do blázince a její "spolubydlící" neustále opakovala "This is MY room. This is MY room. They said it was only MY ROOM!!!" Plakala jsem, když Sanford Clark kopal na místě, kam ho jeho bratranec před mnoha měsíci přinutil pohřbít to, co zbylo ze zabitých chlapců. Plakala jsem, když se David setkal s jeho matkou, a Christine jen stála, dívala se, a tekly jí slzy.
Když Gordon Stuart Northcotte zpíval s kuklou přes obličej a smyčkou okolo krku "Silent night, holy night...", sundala jsem si sluchátka, zavřela oči a nacpala si pěst do úst. Ano, jako malé dítě, když se hrozně bojí a nechce křičet. Bála jsem se. Hnusil se mi. Bylo mi ho líto.

Jak je možné, že se tohle mohlo stát? To jsou lidé opravdu tak špatní?
Ano. Jistě. Morálka a to, co je správné, jde stranou před vlastním ziskem. A je jedno, jestli získám prachy, drogu, nebo vzpomínku na pár krásných chvil. Pořád jsou věci, které prostě jsou špatné.
Dobrá, já nezabíjím děti. Ale nejsem nijak morální člověk. A děsí mě, že mi to nevadí, že jsem s tím smířená a srozuměná. A nečekám ani od lidí okolo sebe nic jiného... Většinou. Naivní chvilky má každý.

Ach ano - "vždyť to takhle má/dělá/chápe každý." Kouzelná věta. Jako by to, že nejsem jediná, něco zlehčovalo. Hlupačko, ty, co se snažíš být tolik jiná, ses stala sama zrcadlem společnosti... Jen odrážíš svět okolo sebe, nic víc, ale ani nic méně.
Quelle ironie...

Žádné komentáře:

Okomentovat