středa 9. října 2013

Just another unfinishable series - part three: About hurting the one I love


Švih, výkřik, pád. Zapraskání kloubů, pach potu a žár slunce skrz okenní tabulky. Rudá a modrá.
"Sestřičko, nechceš už skončit?"
"Neříkej, že už nemůžeš!"
Pěst, odraz, kop. Výkřik. Slzy. Dlaně na koleni. 
"Zatraceně! Butchi, promiň! Jsi v pořádku?"
"Nejsem si úplně jistej... Nemůžu se na tu nohu postavit."
Snaha, pád, zaúpění. Snaha. Úspěch? Pád.
"Dojdu pro Ixe. Vydrž. A napij se."
Bolest. Strach. Co bude? Výčitky svědomí. Kdyby...

"Ixi? Jsi tu někde?"
Bílá, sterilní a bílá. Dezinfekce, obvazy, ocel. Chirurgická.
"Jistě. Stalo se něco?"
"Trénovali jsme s Butchem... Chtěl skončit, já ho nenechala."
Polknutí. 
"A zranila jsem ho. Koleno."
"Tak jdeme."
Běh, spěch, nervozita. Výčitky svědomí.

"Butchi, co tohle - bolí?"
Skousnutý ret a sten drcený mezi zuby.
"Jo, celkem fest."
"Sunny, podej mi obinadlo. A přines berle - na ošetřovně se mi bude pracovat líp."

Znovu běh. Kapky potu v očích. Štípou... Nebo to jsou slzy?
Bílo a sterilní ticho. A zmatek - na doktora trochu nepořádek. Co chci? Aha, berle.
Běh. Rychle! Rozevláté vlasy i modré stuhy. Výčitky svědomí.

"Sunny, chyť ho pod paží. Tak. A ty čapni ty berle. Dobrá. Na tři."
Čísla.
"Jauvajs... Ale stojím. Zhruba."
"To zvládneš... Pojď nahoru."
"Odpusť, bráško..."
"Sunny, klid. Budu dobrej, nebreč. Vždyť vypadáš, že tě to bolí víc než mě!"
 

Žádné komentáře:

Okomentovat