pondělí 21. října 2013

Trinity? Já? Ale jistě, proč ne.


"Hele!" šťouchne do svého o poznání silnějšího kamaráda malý hubený klučík.
"Co je?" otočí se na něj hromotluk.
Hubený kradmo ukáže na mladou dívku sedící na druhé straně autobusové uličky.
"Mno?"
"Koukeeeej!"
"A co jako?"
Tlouštík se odvrátí, aby se dál věnoval čmárání po zamlženém okně, ale jeho menší společník mu nedá pokoj.
"Ta pani vypadá jako Trinity!" ozve se nakonec pisklavým hláskem, a vyděšeně se dívá, jestli si toho jmenovaná náhodou nevšimla a jestli by nebylo lepší vystoupit na nejbližší zastávce a utéct.
"Neneee! Trinity měla kožený kalhoty přece," odvětí s klidem větší z chlapců, když dlouhým zkoumavým pohledem zhodnotí kvalitu manšestrových kalhot.
Druhý chlapec se ale nenechá odbýt.
"Ale to má proto, že je ingu... Inkon... Impo..."
"Inkongnito myslíš?"
"Jo."
"No jo, ale Trinity měla přece ten kabát až po zem!" prohlásí vítězoslavně kreslič a pokračuje ve svém bohu snad sice libém, nicméně uklízečkami ve službách dopravního podniku velmi neoblíbeném činění.
Druhý chlapec si posune kulaté brejličky po nose a s pootevřenou pusou se zamyslí. Náhle se mu v obličeji objeví spokojený a sebejistý výraz.
"Todle je totiž letní střih!"
"Je podzim, ty troubo," usadí ho kamarád a upozorní ho, že jestli nechtějí přijet do školy pozdě, měl by vystoupit.
Dostane se mu ale naprosto přesvědčivé a bezkonkurenční odpovědi.
"Ale ještě před chvílí bylo léto a ona si ho nestihla převlíknout, protože měla moc práce se zachraňováním světa!"


Štíhlá mladá žena si rozpustila dlouhé vlasy po ramenou, vstala, uhladila černý kožený kabát po kolena a vykročila těžkou hnědou botou do chladivého, ale prosluněného podzimního rána. A ač pokládána za drsnou akční hrdinku, mile se usmívala na všechno okolo sebe...

Žádné komentáře:

Okomentovat