pondělí 21. října 2013

Žít bez Múzy, jen s básněmi, zkusit chci

Snad měla bych psát báseň slíbenou,
však marně naháním Múzu splašenou,
co utíká mi zpod dlaní kamsi pryč
se slovy "Teď má tě v moci Chtíč
můj krásný, svůdný, sladký bratr,
co nenápadně se ti vkradl
do srdce i do snů o dotecích,
po nichž prahneš ve svém prokletí."

Prý nemůže, nesmí se milovat
se mnou, která všechno jí chci dát,
prý Chtíč nejdříve musím ukojit,
abych mohla ji zas políbit
na ty svůdné, plné rty, jak růže,
v nichž vidím podobu onoho muže,
pro jehož tělo dýchám a tepu,
po jehož kůži bloudím poslepu.

Tápu, slepá a ztracená v dechu,
oděná v slasti a překrásném hříchu,
co hříšnější byl by nenaplněn.
Dopřávám Múze snad poslední sten,
poslední projev mé touhy po ní,
a vícekrát už se nepokloním,
neboť i sama snad dokážu
psát básně, v nichž světu drze lžu...

Žádné komentáře:

Okomentovat