pátek 15. listopadu 2013

A scream.

Stojí, zahalená dílem do páry z horké vody a dílem do pekelného kouře, a křičí. Bolestí, slastí, strachy, chtíčem, nenávistí, vztekem, svobodou. Křičí a hrozně ji to bolí. V hrdle ji pálí krev mrtvých draků a slzy znásilněných Múz, a ona sama přidává svou krev a své slzy k těm prolitým během věků. Řve jako šelma, co vyhlašuje svou vládu nad dobytým územím, jako berserk, když zabije posledního vojáka poslaného na smrt proti nepřemožitelným nestvůrám, které necítí bolest.
Po těle jí stéká pot, slzy i její vlastní krev, voda se sráží na skalách a teče jí do vlasů. A řev se odráží od těch samých kamenných stěn a vrací se k ní ozvěnou a ona stojí rovně jako sloup, pevná a jistá, a řve dál, koupe se ve vlastní agónii a orgasmu.
Je mokrá a lepkavá a rozpálená, skropená spermatem tisíců mužů, použitá a odhozená, odkopnutá a zašlapaná do země. Rozžvýkaná a vyplivnutá a poplivaná. Hořká. Horká. Nahá. Svobodná, protože smí křičet. A je jí jedno, že ji slyší celý svět. 
 Chce řvát dál, chce vytvořit něco šíleného, vesmírně intenzivního, něco, co se dotkne každého člověka. Chce, aby tu teď byl celý svět pro ni a ona byla opravdová bohyně, ne jenom ta, které muži říkají "Bohyně...", když do ní zajíždějí a oddávají se slasti, kterou dokáže dát.
Křičí a křičí a křičí... Zdá se, že se za celou tu dobu ještě ani nenadechla. A křičí dokonale, krásně a strašně, je to jako křik rodící matky a jako mužský sten při orgasmu. A lidé přicházejí a dívají se na ni, neschopní pochopit, čím je tak neskutečně přitahuje, co je nutí zastavit a jen se dívat a poslouchat její křik. Nevědí, že to, co vyzařuje celým tělem je nespoutanost. Prsteny, náramky, obojek i náhrdelníky ze sebe servala a nepatří nikomu a ničemu, dokonce ani času - její náramkové hodinky skončily v hluboké vodě pod útesem.
A přicházejí další a další lidé a dívají se a poslouchají.Už jsou tu celé národy, celý svět slyší její křik... A pak začne křičet malé dítě. Jeho starší sourozenec se přidá... Matka, otec, strýc. Jejich přátelé. A přátelé přátel a známí známých. Všichni řvou a vyřvávají každou svou bolest, slast, radost. Všechno.
Její křik utichne. Už není co křičet, už není co žít. Skácí se k zemi jako loutka s přetrhanými provázky. A nad její hlavou zhasne první z miliard hvězd.

Žádné komentáře:

Okomentovat