čtvrtek 28. listopadu 2013

Prší mi do snů...

Nevěřím vlastním snům,
a tak mi do nich prší
děrami po smíchu,
pod nimiž se vrší
papírové koule,
vypsané propisky,
vzpomínky z před sta let
a drobné penízky.

Mezi vůní maté
a tichým přednesem
kličkují nesměle
slzy, jež nesnesem.
Nebo aspoň já ne,
a tak od nich utíkám,
a ve tvých smutných slovech
konečně usínám.

Objetí polárně
expedičního svetru
ve kterém se ztratí
každý poryv větru
a opřeni o sebe
za svým si stojíme
hledíme do nebe,
a s jistotou tušíme.

Cítíme stálost,
sílu a pevný stisk,
který nás nepustí,
leda by svedl risk
nás do svých osidel,
a pak rozdělil drze,
nechal nás ztratit se
v nekonečné mlze.

Prší mi do snů
sny z cizích hlav
ztrácím se v kosmu
a ve mě ztrácí se dav,
skrývám se v tobě
a chci, aby ses chlubil,
a radši nemyslet
co kdybys tu nebyl...

Žádné komentáře:

Okomentovat