středa 6. listopadu 2013

Týýý vole, koment!!!

Oukej, přiznávám, tohle v podstatě píšu jenom proto, že se mi chce psát, ale prostě nevím co, tak píšu pitomosti. Takže dneska třeba o tom, že mě vždycky strašně moc potěší, když pod některým z mých zločinných počinů najdu komentář. Nebo o tom, že jsem na začátek předchozí věty měla chuť dát "tož", i když to slovo děsivě nemám ráda. Nebo o tom, že mě fakt strašně bolí záda, protože místo toho, abych pro ně něco udělala a nechala si je namasírovat, jsem prostě bohapustě šukala o hodinu déle.
Mám ráda slovní spojení "bohapustě šukat". Dost se mi to líbí. Asi jako... Sakra, nemám tu skripta na literaturu, takže ani v nich na okrajích vepsané poznámky o skvělých hláškách našeho skvělého profesora na češtinu a děják, profesora se skvělým jménem a skvělým kousavým humorem... Eh, jo, dobře, byla jsem do něj zamilovaná, když jsem byla ještě malá a ani trochu ne básnířka, a pak ještě chvíli když už jsem básnířka byla, ale prostě pro něj mám stále slabost. Je skvělý!
Hele, co takhle se přestat rozplývat nad Z. a začít psát něco smysluplného?
Mno... Víš co, když už jsi vylezla, tak se představ našemu ctěnému publiku.
Jasně, abych za tebe udělala všechnu špinavou a únavnou práci, mé milované Já... Nicméně, drazí čtenáři, já jsem Reddie. Hádejte proč. Jsem takový to ironický, trochu zlý a krutý a netolerantní a kousavý já tady Básnířky, a občas funguju jako takovej alarm, když už se řítí do moc velkýho průseru. A občas ji prudím jen proto, že můžu.
Tak, to by snad stačilo... Myslím, že bychom měly jít spát. Obě. A připomeň mi, že příště si ty záda fakt namasírovat nechat musím, jinak chcípneme bídnou smrtí.

Žádné komentáře:

Okomentovat