úterý 7. ledna 2014

Kometa vášeň.

Spatřil jsem kometu, oblohou letěla,
krásná a zářivá jak oči anděla,
smutek mě v tu chvíli popadnul za duši,
Múza mi šeptala vše, co se nesluší:
o snění o něžné dívence,
ve svatebních šatech nevěstce,
o stuze z krajek a ze slzí,
a pak se zeptala, zda mne to nemrzí.

Nemrzí, řekl jsem tvrdě a nejistě,
zavřel jsem oči a uviděl bojiště
na kterém nezhynul jediný voják,
na kterém neroste jediný bodlák
který by poranil dlaně té
na kterou teď všichni myslíte,
té malé, drzé a šílené,
a námi všemi tak hledané.

Horoucí, planoucí, v černém a červeném,
se rtěnkou na rtech a tmou v srdci spáleném,
krutá i citlivá, a krásná, až přešel zrak
a já jsem zůstal blouditi v temnotách...
Oslepí, zničí a ublíží
a víčka se jí neklíží
ani v nejpozdnější vteřině
neřekne životu "Už fakt ne."

2 komentáře:

  1. Četl jsem básničku, byla to nádhera,
    řek jsem si: človíčku, co takhle zvečera
    pozdravit autorku s nápady bez hranic,
    které ty nesaháš po kotník nohavic...

    OdpovědětVymazat
  2. Úsměv a hrdost
    zazněly v mysli dívky,
    když četla pozdrav.

    OdpovědětVymazat