středa 15. ledna 2014

Nebudu unavenou ženou.

Prý měla bych žít dál,
vstát a otevřít oči
a jít a vnímat všechno
a nedávat najevo únavu
nebo snad bolest...
Slabost je tolik nestoudná!
A skrývání se... Zbabělost!

Ne, mami, já nechci.
Nechci a nebudu ženou,
jestli to znamená lhát
a tvářit se, že jsem v pořádku,
a pak umřít v tichosti a sama.

Ne. Já odejdu se vší pompou.
Ale teď ještě ne. Teď jen usnu.
Protože víc neodkážu.
Jen usnout. A milovat se s tím,
co má černý hlas.

Žádné komentáře:

Okomentovat