neděle 12. ledna 2014

O našem strachu

Našla jsem tvé básně
a v nich stopy bázně,
že zítra...
Co zítra? Vztek a křik?
Nového světa vznik?
Ruku v ruce jít
a výčitky smýt?

"Nevím," napsala jsem
v dopise, který v den,
kdy pošta nechodí
můžu tisíckrát číst,
ale poslat ne.
A telegramy zrušili
- dnes bych je, jen na chvíli,
zavedla a dovolila,
abych tě jedním ujistila,
že mám stejný strach
a bloudím v temnotách
tak děsivých, až rýmy
se dějí lacinými.


Žádné komentáře:

Okomentovat