neděle 5. ledna 2014

Popůlnoční vyblití se z insomnie.

Měla bys jít spát. A stejně tu sedíš, vedeš nesmyslný rozhovor s nesmyslným člověkem, a myslíš na někoho úplně jiného. Unavená, rozrušená, všechno pracuje pro to, aby tě zase navštívila Múza. Ale tentokrát to tak nebude. Strach zabíjí myšlení. A inspiraci očividně občas taky. Myslíš na někoho, na koho bys neměla. A poslocháš Blink 182. Poprvé za život.

Blikají  stokrát,
a pak ještě dva krát
nekonečno.

Tak tohle haiku je hodně stupidní. Ale na lepší se asi nezmůžeš. A já taky ne. Je mi mizerně. A vedu neoddělené schizofrenní monology. Kdo ví, kde tohle začíná nebo končí.

A zapomněla jsem se podívat do schránky, když jsem přijela. Sakra. Staré zvyky mizí, protože kvůli nim trpím. Vždycky jsem se dívala. Tedy, skoro vždycky. A teď... Slzy.


Kdysi malé děvčátko
doufalo v dopis od ctitele.
A pak ho jednou dostalo...
Když už nebylo tak malé.
Následně si užívalo,
všechno se zdálo být skvělé,
a pak si to pokazilo...

A další verš nebude. 

Žádné komentáře:

Okomentovat