sobota 8. února 2014

Malý a turecký med

Otevřela jsem dnes schránku.
V ní nic - ani kousek letáku.
Zvedla jsem hlavu a zahlédla
za oknem malého anděla
- schovával se za roletu,
s pixlou tureckého medu,
a zval mě, abych vešla dál.
"Co hledalas?" hned se mě ptal,
nabízeje onu dobrotu.

"Dopis," zadoufala jsem,
že má ho a že mě vzal sem,
aby mi ho rychle předal,
se vzkazem, jež k němu dodal
ten, který ho přinesl.

Seděli a mluvili jsme,
držel mě za ruku ve tmě,
nechtěl mi říct, co je zač,
hladil mě, říkal "Jen plač,"
když svázala mě deprese,
že do života ženu se
jako splašené hříbě...

Potkávala jsem se s ním,
nechával mě, ať dál sním
o tom, že konečně vím,
s kým se po nocích bavím....

Poslední jeho otázka:
"Nakreslíš mi beránka?"

Žádné komentáře:

Okomentovat