sobota 1. února 2014

Misantropie - selektivní, nebo spravedlivá?

http://www.youtube.com/watch?v=uSD4vsh1zDA

I've got a feeling
that tonight's gonna be a lonely nigt...

Vedle pár lidí, kterým nerozumím,
zapnutá telka, komp i šicí stroj,
zavřené dveře a já mám chuť na dým
a s misantropií svádím boj.

Přemýšlím, zda je moje aktuální misantropie selektivní, nebo spravedlivě všeobecná. Jestli prostě jenom nechci ani vidět pouze těch pár lidí z mojí předrahé rodinky, kteří sedí vedle v obýváku, nebo jestli se chci schovat přede všemi, kteří by se se mnou mohli chtít pokoušet komunikovat.  Hm. Těžko soudit, těžko říct, who knows, who cares, who caresses.
Nevím, sice to řeším, ale hladit mě nikdo nepohladí, páč jsem minimálně deset kilometrů od někoho, kdo by mě pohladit chtěl, a já bych ho zároveň nechtěla poslat do pryč.
Píšu nesmysly. Už zase. Jsem nějaká zablokovaná, nemám jak psát. Jako by mi upadaly všechny prsty. A Kalliopé nejspíš... Zvláštní. Není to tak dávno, co bych řekla, že Múza šuká s někým jiným. Ale teď už ne. Kalliopé... Pane Gaimane, vy jeden geniální spisovateli, díky za nápad. Sice bude všem, kdo tuhle Sandmanovskou povídku četli, jasné, kde se to vzalo, ale... Ale hej, stejně je to dobrej nápad. Muhehe.

Drazí čtenáři (snad o vás mohu mluvit v množném čísle), připravte se na jakýsi podivný pokus o krátkou povídku, který na vás v nejbližší době vyplivnu. Na tenhle by snad nemuselo být potřeba moc vnitřního přetlaku.
Jasně, to je ono - jsem příliš srovnaná s tím, co a jak se kolem mě děje. A úžasné inspirující obrazy, které občas vídám, nestačí na básně.

Vypadá to, že budu muset začít psát prózu...

Žádné komentáře:

Okomentovat