středa 5. února 2014

Už tam nepatří...

Připadá si ztracená
- jako by už její já
nepatřilo mezi psavce,
mezi nimiž vyrostla.

Ano, snad se s nimi směje,
na zlořády v písmu kleje,
dokonce je má i ráda...

Avšak sdílená čokoláda
nestačí na návrat někam,
kde vlastního stínu se leká,
kde není ještě celá ona
kde ani kousek jí neskonal,
ještě ani nezměnil se,
stále drží se na římse
nad propastí porušení
pravidel, k nimž důvod není.

Už není dítě, není malá,
a není velká, natož stará,
má tajemství a slabé chvilky,
oblíbenou hračku - sirky.

A ne, není normální,
vychovaná, morální,
vlastně je drzá a krutá
- z toho občas bývá smutná -
ale hlavně, je to ona,
i když ještě nehotová...



Žádné komentáře:

Okomentovat