pátek 14. března 2014

Cena za báseň je křest

Propadám se ulicemi
prázdnými, opuštěnými,
hloub a hloub, jako by svítil
konec tunelu devíti
jasnými voskovicemi.

Každá pro jiného plane,
jiné Múze říká "pane"
- nebo spíše "Ano, paní,
vyplní Vám každé přání,
kterým si ji zavážeme."

Chci otočit se, rychle utéct,
svíce však dí "I ty, Brute?
Přidáváš se ke zbabělcům,
jež vyděsila daň umělců
- že svou kůži musí vysvléct?"

Váhám, rozum velí prchat,
umluviti se nenechat
do obchodu pochybného.
Avšak hlas ze srdce mého
nutí mě dál pokračovat.

Po cestě, jež skropena jest
krví více, než mohla snést,
omyta slzami strachu,
utopena v hvězdném prachu
- já prožívám ten stejný křest.

Žádné komentáře:

Okomentovat