sobota 5. dubna 2014

Když nevíš, v co věříš.

"Ruce semknutý k nebi: Bože, nech mě aspoň psát."
Dave a Sony - Výkřiky do ticha

Dlaně sepnutý k světu a v očích strach ze snů,
páč nechaj se přebít párem nočních můr,
a utíkaj někam pryč, zdrhaj jak o život
- o tu krátkou tvrdou tyč, co dává ti trojí chod
o čočce, sodě, dece. Zkurvený splíny!
Nemůžu přece žít pro cizí klíny!

Anebo můžu? Well, kdo mi to zakáže...
Nikdo z těch mužů, jimž mý tělo ukáže
tisíce slastí, světů a válek,
bouří a krásných, exotických dálek,
nikdo - to se neboj - před tebou tě nechrání
tohle je jen tvůj boj a tvoje umírání.

Jedna bota rozvázaná a druhá se páře,
chtěla bys mít svýho pána a být něčí páže,
jenom na chvíli aby tě někdo vzal do náručí,
jenom na chvíli aby se někdo za tě zaručil.
Ztracená v překladech a totálně zoufalá
zbyl ti jen rychlej dech a slova troufalá...

Žádné komentáře:

Okomentovat