sobota 12. dubna 2014

Za jeviště upíšu duši

Chci zas hrát, řvát a zpívat
tisíckrát ještě líbat
ta prkna hroucí,
co znamenají svět.
Jsem to já, nikdo jiný
přiznávám svoje viny
- fleky na koberci,
jo, to je moje krev.

Moje a ničí jiná,
z doby, kdy meluzína
se neproháněla
skrz ráhnoví kulis.
Z těch časů plnejch chlastu
v němž hledali jsme pomstu
za křídla anděla
pod který se stulíš.

Propadlo a prkna,
kocovina pěkná,
na stejdži bez kostýmu
už holdujeme vínu
po premiéře
(a derniéře)
zavřete dveře!



Žádné komentáře:

Okomentovat