pondělí 26. května 2014

Z dávna

Opuštěný zahradní stolek,
poslední ozvěna kouře.
My vůbec nehledíme na věk
a je nám spolu dobře.
Vybledlá vůně horkého parfému
a červeného vína…
Lásku jsi dala tomu, kterému
se přisuzuje vina.
Lehoučký dotek,
a pak se spojí
ochranitelská s jemnou,
tou tvojí.
Dlaně, horké a laskavé,
dotknou se hladké kůže tvé.
Pevně tě obejmou ruce silné,
dvé srdcí, teď už nedostižné,
tepe v jednom taktu.
A literatura faktu
to nikdy nedokáže popsat…

Jedna z prvních básní,
jež jsem psala s bázní,
když šeptali mi: "Zhasni!
Zhasni a jdi spát..." 

sobota 24. května 2014

Včerejší dešťová kapka

Cullacino na stole
uprostřed metropole
- těsný soused sklenice
v níž se všeho nejvíce
vidno pravdu ve víně
skrytou tolik nevinně.


Chvíli dlaně ve spojení,
rty ve smíchu, v opojení
skousnuté a horce rudé.
Zasténat jen: "Ach, přelude,
sílo hmatatelná téměř,
s tancem nikdy sílu neměř..."


Prý unavená, smutná kráska
prý dnes ne ta, co oko laská,
prý jiná než vždy, porouchaná,
proto v náručí schovaná
muže, kluka v taneční zbroji...
Tiskne mu k dlani ruku svoji.

Klapání i tiché kroky
hukot rozvodněné řeky;
jdou dlaň s dlaní po nábřeží
stínem tisícovek věží,
světlem stovek reflektorů
chůzí lvů, ryb, taurů, tvorů.

Bílá s červenou si hrá,
jako plamen svíčky plá
lidská vášeň na papír
coby báseň polapit
nechá se bez vytáček
prudkým lijákem smáčet.