sobota 24. května 2014

Včerejší dešťová kapka

Cullacino na stole
uprostřed metropole
- těsný soused sklenice
v níž se všeho nejvíce
vidno pravdu ve víně
skrytou tolik nevinně.


Chvíli dlaně ve spojení,
rty ve smíchu, v opojení
skousnuté a horce rudé.
Zasténat jen: "Ach, přelude,
sílo hmatatelná téměř,
s tancem nikdy sílu neměř..."


Prý unavená, smutná kráska
prý dnes ne ta, co oko laská,
prý jiná než vždy, porouchaná,
proto v náručí schovaná
muže, kluka v taneční zbroji...
Tiskne mu k dlani ruku svoji.

Klapání i tiché kroky
hukot rozvodněné řeky;
jdou dlaň s dlaní po nábřeží
stínem tisícovek věží,
světlem stovek reflektorů
chůzí lvů, ryb, taurů, tvorů.

Bílá s červenou si hrá,
jako plamen svíčky plá
lidská vášeň na papír
coby báseň polapit
nechá se bez vytáček
prudkým lijákem smáčet.

Žádné komentáře:

Okomentovat