pondělí 29. prosince 2014

Vzpomínka na posledně

Je to už dávno.
Byla tak ostrá.
Bolela hrozně
a pak do mě vrostla.
Byla... Byla jako...

Jako vojáci štěstí
když se zdviženou pěstí
stáli uprostřed náměstí
kolem sousoší neřestí.

Jako když ti soldátové
rozžíhali svíce nové
a pálili křídla můrám.
Jako když křičeli "Hurá!"
- reakci na zneplatnění
Desatera v plném znění,
jako když se radovali,
jak když chrámy rabovali...

Tak ostrá byla naposledy
když střetly se naše pohledy
a já šeptala, že mě bolí
a ona zase, že cokoli,
co vyryje mi pod kůži
jednou vykvete v růži.

Tak drsná byla Revoluce
i její sestra Inspirace,
tak sladce hořkou příchuť měly,
když posledně mě opouštěly.

čtvrtek 4. prosince 2014

Mlčíš

Mlčíš.
Možná v rohu se krčíš
a možná kráčíš
s hlavou hrdě vztyčenou.

Mlčíš.
Oděn půlnocí vrčíš
na ty, kdo ruší
tvé ticho svou ozvěnou.

Mlčíš.
Mlčením mě soužíš,
necháš mě toužit,
necháš mě napjatou.

středa 3. prosince 2014

Neplň si MÉ sny!

Kolik snů je nesplněno
pro dvě hluchá cinknutí,
pro do tmy zašeptané jméno...
Proč si ty mé plníš ty?

Chceš splnit si sen beze mě.
Sen, co jsem ti ukázala.
Ten sen, co patřil jenom mně
než tobě jsem ho přečíst dala.

Ty sny jsem pohřbila v té chodbě
do tvé schránky poštovní.
Tam měly zůstat v tichém hrobě...

Měly padnout v zapomnění.
Topím se v bezmocné zlobě
když teď říkáš, že si je splníš.