pondělí 29. prosince 2014

Vzpomínka na posledně

Je to už dávno.
Byla tak ostrá.
Bolela hrozně
a pak do mě vrostla.
Byla... Byla jako...

Jako vojáci štěstí
když se zdviženou pěstí
stáli uprostřed náměstí
kolem sousoší neřestí.

Jako když ti soldátové
rozžíhali svíce nové
a pálili křídla můrám.
Jako když křičeli "Hurá!"
- reakci na zneplatnění
Desatera v plném znění,
jako když se radovali,
jak když chrámy rabovali...

Tak ostrá byla naposledy
když střetly se naše pohledy
a já šeptala, že mě bolí
a ona zase, že cokoli,
co vyryje mi pod kůži
jednou vykvete v růži.

Tak drsná byla Revoluce
i její sestra Inspirace,
tak sladce hořkou příchuť měly,
když posledně mě opouštěly.

Žádné komentáře:

Okomentovat