pondělí 2. února 2015

Svařené nekonečno

Rty promodralé, ale ne zimou,
smích na nich spolu s příběhem...
Šli jsme dnes stejnou a přece jinou
cestou tímhle městečkem.

Kráčeli jsme závějemi stěrku
- skřípal, škrábal a vrhal stín -
doma nechala jsem tabatěrku 
a bylo to jedno, byla jsem s ním.

I hvězdy byly zas jednou vidět,
známé nad naší ulicí
zůstaly nad námi tiše viset


a pak ustoupili svícím
ve viném sklípku nad chodníkem.
Plnili jsme ho spolu smíchem. 

Žádné komentáře:

Okomentovat