neděle 8. května 2016

První slova léta

Najdem si místo, kde se dobře kouří,
kde slunce září až přechází zrak,
najdem si chvíli uprostřed louží,
ve kterejch obvykle utápíme čas,
sednem si na zem a budem mluvit
a budem kouřit a budem se smát.


A pak je tu ještě druhá, trochu více hořká - ostatně jako každé loučení. 

V západu slunce stál
v hloubi srdce se smál
na tváři lehký žal...
Vítr tichounce vál,
když naposled zamával
a odešel hledat grál. 

sobota 12. března 2016

Pěkně tě to zeštíhluje

Opuštěný klarinet zní poloprázdným domem,
dívenka kouše si ret a rozhlíží se kolem,
hledá kudy utéct.

Před ní světlo, za ní taky,
venku vidí létat ptáky,
všechno je tu duté.

Duté jako matrjoška,
co prohlíží si její očka,
odsuzuje, haní.

Co když je mi dobře v těle,
které mám a v kterém žiju?
To vás nenapadlo, paní...

Výkřik zazní celým domem
klarinet ztichne...
Ať honem zmizí všechno všudy kolem
ať zpět jsem doma
ve svém městě
ať jsem alespoň na cestě...