sobota 16. prosince 2017

O smutku

Dorostla jsem do věku, 
kdy se smutek nenosí 
Kdy na zármutek není nikdo zvědavý 
Dospěla jsem do chvíle, 
kdy malá holka v depresích
nikoho už nezajímá, nebaví

Nech pro sebe si smutek!
řve na mě cosi uvnitř
říct "Teď jsem šťastná." dokázat bych měla prý
i když je to jen útěk
jímž si nasazuju krunýř
na tělo ztěžklý a příšerně bolavý

Od čeho že tak bolí?
Pomyslné publikum
Vypadá skoro, že ho můj žal zaujal
Od přílišného spaní
neposlušnosti budíkům
od toho, že mě dlouho nikdo neobjal.

Noc co noc tě objímá
a vaří ti snídaně
- ty vážně říkáš, že jsi nedomazlená?
Zachvějí se ramena
Jen vztekle sevřu dlaně
Bez objetí je dlouhá pouhá hodina

Žádné komentáře:

Okomentovat