pátek 28. prosince 2018

A vision

"I am tired of the future," she whispered and a tear fell down her cheek. She whivered as the cold air was approaching her skin covered only by summer dress.

Who wears a summer dress in the end of december, you could ask...

She wore it because he liked the way she looked in it.

"Oh, you are wearing this nice dress," he'd always say and then hug her and kiss her and then most probably he'd make love to her in the innocent, téměř dětským způsobem, který mu byl tolik vlastní.
Její kluk, ne muž.

She scared him. She knew he had no idea what to do, she felt his confusion in the air as he sat on her couch, right behind her, however, too far to be able to read over her shoulder.
She felt a big, odd feeling inside her chest, building up like an orgasm builds up when he kisses her under her bellybutton and then continues downwards... But this was like a mental orgasm, and she had no idea how to stop it and turn to him and comfort him with a relieved smile, she couldn't stop, so she sat and kept pushing the keys on the keyboard of her computer, one after another, one after another, untill whole sentences have been written in front of her and she finally hadd nothing else to say.

středa 26. prosince 2018

Awakenings

just saw the movie
awesome Robin Williams and great Robert De Niro

whilst watching it, I had a hunch
a brutal feeling something bad happened
I called my Mom
she didn't pick up
my heart dropped
I lit a cigarette at the backyard of my work
I called my little brother
(who is no longer little and gave me best Xmas presents this year)
he picked up saying
"Whazzzup?"

godness gratious
this is a prayer
even though I have no idea how you work
I have no idea, if it will have any effect
I have no idea, if you even fucking exist in the version I was speaking to

however

this is a prayer
to anybody listening
Dear universe
keep my loved ones safe
make their journey safe
let them return home allright
let me spend more time with them

I love them
and I just realised again
I would miss them like hell

pondělí 24. prosince 2018

Vypadáš jako světlo

když na tebe myslím
vypadáš jako světlo
voníš teplem právě opuštěných peřin
a chutnáš jako příliš málo oslazená káva

co na tom
že někdy zníš jako přeskakující deska
(obzvlášť, když máš příliš mnoho myšlenek
nebo když toužíš
nebo když máš strach)

máš ve zvyku dokončovat cizí věty
(stejně jako já, jenže já to ze slušnosti nedělám tak často)
a tak si je dokončujeme navzájem
říkáme ta slova najednou
přikyvujeme
s úsměvem
vědoucně
víme, moc dobře víme
a když nevíme
počkáme

tuhle jsem v práci jednomu dodavateli říkala
(v odpovědi "Vy jste na mě nějaká rychlá!")
že jsem rychlá, ale trpělivá

kvůli tobě zpomaluju
i když pak netrpělivě čekám, až konečně
...
až konečně cokoliv

když na tebe myslím,
myslím na debatu o desateru na tvém klíně
a na to, jaks mě k sobě přivinul a nevadilo ti, že pláču
a na to, jak jsem řekla, že bych stejně neusnula

možná se mi teď daří psát, protože jsem zamilovaná
možná proto, že jsem si vzala zpět své ruce
možná proto, že je zima a tma a já mám občas pocit, že se mi vracejí deprese
a možná kvůli něčemu úplně jinému

ale myslím,
že o tobě budu psát ještě mnohokrát
a tak teď zhasnu
a budu na tebe myslet
jiné světlo při usínání totiž nepotřebuju

Několik malých podstatných doporučení

za dveřmi našlapáno
jedna z těch stop jistě patří tobě

v srdci ozvěna jejího štěstí
a jeho laskavosti
jejich vzájemnosti
jejich společného klidu
klidu dítěte, které spí o dveře dál
omotané kolem plyšáků, co našlo pod stromečkem

a v hlavě několik malých podstatných doporučení

Neboj se do toho spadnout, on to zvládne.
Nerozhoduj za něj.
Zkus mu to říct. MŮŽEŠ mu to říct!
Věř mu trochu.
Nech ho, ať se rozhodne sám.

spousta strachu
nezvyk
nestandardní situace
nestandardní úplně všechno
všechno jinak
jinak než kdy dřív
jinak než s kýmkoliv

Neporovnávej.

there is no "too soon"
buď to tak je, nebo není
má to tak být
bez ohledu na to, co si o tom myslíš
tak to tolik neanalyzuj
a nech to plynout
nech ho tě obklopit
dovol mu vidět i tu nesnesitelnou v tobě
možná uteče
možná neuteče
ale nerozhoduj za něj
je dospělý, má svou občanku a má právo se rozhodnout sám

a navíc
dosud neutekl

je 23:32
24/12/2018
a já s ním chci mluvit
chci poslouchat jeho tlukot
chci se smát jeho příšernému humoru
našemu společnému stejně příšernému humoru
chci ho vedle sebe

vydrž do čtvrtka
neboj se
dovol mu vidět
nesnaž se ho chránit před sebou
spadni
a věř

"Zázraku."


neděle 23. prosince 2018

Coffee like love

My boss let me out work early
I came home
Phoned mum
Wrote a couple of nice words to a guy I like
Pushed play on youtube

Made toasts
Had a look around for something to drink
And I found coffee
A small
blue
cold
cup of coffee
that he made for me in the morning

I pressed the edge of the mug in my lips
and had a sip
and that coffee
tasted like love

středa 19. prosince 2018

The urge

Chtěla jsem něco napsat
ale mám za sebou noční směnu
zavírají se mi oči
a odpoledne mě čeká příjemný, ale náročný program

Chtěla jsem něco napsat
o tom, jak vypadalo dnes ráno nebe
o tom, jak voní dětský olej, když si ho vtírám do kůže
o tom, že vůně klasického mýdla mi připomíná tebe
o tom, jak si připadám podivně dospělá, když dávám špinavé nádobí do myčky
o tom, jak jsem si zatím nedokázala zvyknout, že tu jsem sama
o tom, jak oči, neuvyklé na samotu, hledají pohyb lidské postavy v prázdném bytě
o tom, jak uši, neuvyklé tichu, hledají špitnutí, zakašlání, škřípnutí židle

O tom, jak jedinou odpovědí je hučící lednička 
O tom, že mi to dneska podivně nevadí

možná jsem na to příliš unavená
možná si začínám zvykat
a možná prostě jenom tuším
že už zase nejsem sama

úterý 18. prosince 2018

My faith - a start of a journey

18/12/18
Mám noční. Není příliš mnoho práce, takže jsem měla čas a v rámci prokrastinace (měla bych psát recenzi na jeden produkt) jsem si znovu vyhledala jednu ze svých oblíbených vlogerek, Beckie Jane Brown.
Když jsem otevřela její youtube kanál, uvědomila jsem si, že od doby, co jsem naposledy viděla nějaké její video, uběhlo minimálně několik měsíců a spíše jsou to roky.
Každopádně jsem narazila na její minisérii o víře, křesťanství a cestě, po které zrovna tak nějak kráčí a hledá, kde je její místo.

Ano, jsem na podobném bodě.

Nedávno jsem potkala někoho, kdo mi je velmi blízký a zároveň ví mnohem víc o víře a křesťanství, než já, a tak mi někdy dokáže odpovědět na některé otázky, které se v mé nepříliš nábožensky vzdělané hlavě rodí.

Ano, vychovali mě římští katolíci. Máma je poměrně silně věřící, táta... Má komplikovaný vztah s bohem, ale řekla bych, že věří také. Jako malou mě brávali do kostela, jsem pokřtěná a prošla jsem svátostí svatého přijímání.
Moje katechetická výchova, jakékoliv vysvětlení, jak ty věci fungují, jakékoliv informace, které by mi ukázaly něco víc, než co se člověk dozví ze čtení a kázání na mši, kde stejně napůl nedává pozor, protože ho to nebaví... Ztratila jsem nit. Hm. Jo, jakýkoliv katechismus, info, vysvětlení - neexistuje. Nikdy se mi ničeho takového nedostalo.

Nemám to nikomu za zlé, konstatuji.
Čtyři roky jsem chodila s poměrně agresivním agnostikem/ateistou, těžko říct. Každopádně mě to k víře příliš nepřiblížilo.
Další rok a půl jsem strávila ve společnosti muže, který na jednu stranu tvrdil, že v zákopech a na moři není ateistů a na druhou stranu nikdy nepochopil, že naprostý základ víry v boha (Hospodina, Krista, Svatou trojici, prostě boha v křesťanském pojetí) je láska k bližnímu.
Půl roku jsem strávila sama se sebou.
Hledám se.
Pořád na FB sleduju stránku Godless science lovers - a ti byli ve skutečnosti jedni z prvních, kdo do mě kopli a já si uvědomila, že mi křesťanská víra je bližší, než jsem si myslela.

A tak si sem chci zapsat, na jakých základech tahle moje část teď zrovna stojí. Myslím, že jsem na začátku cesty kamsi do neznáma (což je můj běžný stav) - a vydávám se směrem, který jsem moc nečekala.

Takže.

Bůh je velká černošská máma a říkám jí Kámo.
Proč? Protože Chatrč od Paula Younga. Nedočetla jsem ji. Zkoušela jsem to dvakrát, ale nikdy jsem neměla dost času na to ji dočíst na jeden zátah, a pak už jsem se k tomu znovu nedostala.
Poprvé jsem ji četla před spoustou let. Nejsem si jistá, jestli mi bylo 14 nebo 17, ale je to dávno, a pamatuju si ten pocit, který jsem měla ze scény s pudinkem.
Tehdy jsem pochopila, že nejpodstatnější aspekt celé víry je schopnost odpouštět a milovat i ty, kdo něco poserou.

(Pardon my french, but it's friggin' late and I am too lazy to look for some other words than the first ones that come to me.)

Znovu jsem ji četla asi před dvěma měsíci, když jsem přespávala kvůli čemusi u našich.
"Každého z nich mám obzvlášť ráda."
To mi pomohlo trochu pochopit, jak že to mám se sexualitou a nějakými dalším i věcmi. Ale o tom jindy.

Každopádně ano, zatím si myslím, že víra v boha nás má vést k tomu, abychom se měli rádi. Ano, jsem zatracenej hipík a sluníčkář. Ale v čem by měl být smysl, když ne ve vzájemné pomoci a nějaké všeobecné lidské laskavosti?

Nechodím do kostela. U zpovědi jsem nebyla ani nepamatuju a chybí mi to, ale zároveň nechci klečet v nastojato postavené rakvi, koukat přes mřížku na cizího týpka a přiznávat mu věci, kterých mi bylo líto většinou už ve chvíli, kdy se staly, za které se stydím a o kterých sama vím, že nejsou správně.
A navíc jsem je obvykle podělala nezáměrně.
Nechci ubližovat lidem kolem sebe.
Takže společná zpověď u starokatolíků? Nebo u husitů? Nevím.

Taky řeším, jak vysvětlit, že se dějí špatné věci, pokud je bůh tak milující, jak si ho představuju.
Ok, špatné věci, které si dělají lidi mezi sebou, se dají vysvětlit svobodnou vůlí (a to včetně hladomoru způsobeného válkou a podobných zábav na dlouhé zimní večery). Oukej, oukej, řekněme, že mi to dokonce nepřipadá jako úplně teplej argument.

Ale co věci, které se dějí nezávisle na vůli kohokoliv? Přírodní katastrofy? Vážné nemoci u lidí, kteří mají každý předpoklad být dokonale zdraví? Psychické nemoci způsobené čistě chemickou nerovnováhou? U těch z nás, co měli na pohodu dětství a nikdy se jim nic mega zlého nestalo?

Jako what the fuck, kámo? Za co trestáš holku, která nikdy nikomu nic zlýho neudělala, ale za to si jako mrně dala rakovinu, pak ji týrala máma, pak otec, a teď maká a snaží se žít s brutálním případem paranoidní schizofrenie? Na to nemám jiný komentář než "co to kurva má bejt?" - a proto se v tomhle asi potřebuju rejpat o něco hlouběji než doteď.

Takže mne omluvte, jdu číst. Nejsem si ještě jistá co, ale jdu číst, třeba klidně Nový zákon, a hledat. Hledat odpověď na otázku, proč někdo, kdo nás prý miluje, dokáže být tak krutý.

sobota 15. prosince 2018

Eskymácky bozk

jsi první
kdo pochopil, co dělám
když jsem opřela čelo o tvé
a otřela nos o tvůj

opětovals

křtěný jsi stejně jako muž
vedle kterého jsem sedávala na balkoně
a moje čtyřletá
pětiletá
šestiletá
sedmi
osmi
nevím kolik už
moje malá hlava se dívala na padající hvězdy
bosá chodidla na dlaždicích ještě horkých z uplynulého dne
tehdy jsem si s každou hvězdou přála
aby mě měl někdo rád
někdo - myšleno muž
rád - myšleno miloval

jsi jiný, než kdokoliv před tebou
jsi voda
jsi klidný
rozvážný
opatrný
něžný
nervózní
chápavý
snaživý
vděčný

vážíš si mě
já tebe taky

máš mnoho jmen a ani jedno z nich není mým kryptonitem
nikdy ti nikdo neříkal jménem, které bych jednou chtěla dát svému synovi

nechci zatím mluvit o lásce
na to jsme přiliš krátce kolem sebe
ale už se mi párkrát chtělo říct
"Miluji tě"
jen to nechci uspěchat
už tak tě asi lekám

každopádně soudím
že to celé tak nějak dává smysl

Svést to na tebe

Je jednoduché to všechno svést na tebe
a ano, na jednu stranu to teď dělám
a na druhou stranu
vím, a vždycky budu vědět
že jsem to byla já, kdo ti dovolil tohle všechno
byla jsem to já, kdo tě pustil dál
byla jsem to já, kdo tě nechal být tebou
bez následků
bez výčitek
beze snahy ti říct, že to, jaký jsi, mi ubližuje


O čem je ODPOUŠTĚNÍ

zdá se, že je úplně jedno
žes byl nejkrásnější a nejvoňavější muž
kterého jsem kdy poznala

zdá se, že to podstatné je
že neutekl, když jsem o sobě mluvila a varovala ho
že neutekl, když jsem mu seděla na klíně a plakala mu do ramene
že neutekl, když jsem mu zaryla nehty do zad

zdá se, že je úplně jedno
co jsem k tobě cítila
když tys to nedokázal zrcadlit
když ses mě štítil
když jsi mě nechtěl vidět plakat
když sis o mně myslel, že jsem hloupá

ano, ODPOUŠTĚNÍ je spousta výčitek
ano, stojí spoustu hořkých slov
ano, plivu je kolem sebe
ano, zvracím a snažím se projít detoxem

ano, ODPOUŠTĚNÍ je naprosto záměrné
nutné
nezbytné
ano, potřebuju ti odpustit
zapomenout
uzavřít
poučit se
najít se
vzít si zpět, co mi patří
vzít si zpět, kdo jsem

neznám lepší způsob, než to napsat
ať už si to přečteš nebo ne
vlastně je mi jedno, zda to někdy najdeš
a je mi dokonale jedno, zda to někdy pochopíš

potřebuju ti na papír vyčíst všechno
každý večer, kdys mi dal falešnou naději
každou vteřinu, kterou jsem na tebe čekala
každé místo, které už navždy bude trochu vonět tebou

a až to všechno vyjmenuju
pomodlím se za tebe otčenáš
ty "Na moři a v zákopech nejsou ateisté.",
který jsi ale nedokázal uvěřit v lásku
který jsi ale nepochopil, o čem to celé je
v čem to spočívá
na čem to stojí

ty pokrytče
povrchní
nedospělý
neschopný podpořit
neschopný milovat sebe
jak bys býval mohl milovat mě

nejhoší bylo
když jsem seděla v šerém bytě
zírala z okna
a nařídila si budík na každé dvě minuty
abych si každé dvě minuty
vzpomněla
že on není ty
že zápalka není dravec
že on řekl "Chci to zkusit"
kdežto tys nedokázal ani říct "Už to nechci zkoušet"
místo toho jsi řekl
"chtěl jsem tě požádat o ruku,
ale v současném stavu mi to nepřišlo vhodné"

doufám, že dospěješ
a pochopíš
že vzplanout, spálit všechno kolem a pak vyhasnout
a tak pořád dokola
to není láska
to je sobectví

Sirka

stejně je to paradox
že někdo, kdo je ztělesněním vody
si říká sirka
i když pozpátku
to možná právě proto dává smysl


Láska musí bolet

To tys mě naučil
že láska musí bolet
aby za něco stála

NEMUSÍ

na prvního muže, co mi ubližoval,
jsem už v podstatě zapomněla

někde si skládá své lego a snad je šťastný
ať si je
nepotkala jsem ho roky
nechovám k němu zášť
odpustila jsem mu 
a poučila se

pak přišels ty
- tedy, já přišla s batůžkem a kartáčkem v ruce k tobě -
a bolels
jak krásně jsi bolel

a pak jsem postupně zjistila
že jsi dítě
že neumíš milovat
neumíš podporovat
neumíš spolupracovat

možná nemám pravdu a jsi skvělý
vlastně ne
určitě jsi skvělý
jen ne pro mne
ne, když můžeš za to, že

někdo řekne
"Jsi skvělá"
a kolegyně se mě ptá
"Proč pláčeš?" 
když si to přečtu

Snídani?

Snídani? ptáš se
a já mám sto chutí říct, že nechci
že držím protestní hladovku
že když nepotřebuju dotek, tak nepotřebuju ani jíst.

Ano, natolik je to pro mě základní potřeba.
Ano, natolik jsem na tobě závislá,
chceš-li tomu tak říkat.
Někteří jiní
- někteří, kteří umějí mluvit -
tomu říkají láska
nebo touha
nebo stesk.

Na stesku po někom, kdo vedle vás každý den usíná, je něco inherentně špatně.
Nikdy si nepřipadám tak ubohá
jako když doufám, že snad konečně
na mě sáhneš
nebo mě políbíš
nebo se se mnou vyspíš
- ne, moment, v to poslední už ani nedoufám
a pokaždé, když se to stane, utopím se na pár dní ve falešné naději a pak se utopím v její samotné falši.



NAPSALA JSEM JI PŘED MNOHA MĚSÍCI
NEVÍM, PŘED KOLIKA
A ŘÍKÁM SI
NA CO JSEM ČEKALA
PROČ JSEM TI JEŠTĚ VĚŘILA
PROČ JSEM DOUFALA

NEDOKÁŽU SI ODPOVĚDĚT
ALE DEFINITIVNĚ MYSLÍM,
ŽE BYS MĚL JÍT DOPRDELE

A VÍM
JE MI BEZ TEBE LÉPE

Beru si zpět své ruce

rupi kaur píše

jak můžu psát
když moje ruce
zůstaly s ním

a proto tu sedím
v bytě jednoho z mých nejbližších přátel
v bytě někoho, kdo je mi bližší, než jsi kdy byl ty
v bytě, který je mi Asylem lépe, než ten tvůj

proto čtu mléko a med
co odkapává ze stránek rupi kaur
- dal mi ji dnes bráška k vánocům

proto poslouchám písně, kterés mi ukázal
když jsi ještě býval pastýřem orlů
a beru si zpět své ruce

Proč sis mě nezasloužil

Doufám,
žes mu řekla, že je idiot
žes mu dala facku
žes ho poslala doprdele

říkali, když jsem mluvila o tom, cos mi udělal
když jsem vyprávěla, cos řekl
když jsem se svěřovala, cos odpověděl

na otázku, proč se mnou nespíš

odpověděls v tu chvíli několik věcí
ale jen jedna bolela jako nic jiného

Pravdou je, žes za toho půl roku hodně přibrala
Pravdou je, že už mě moc nepřitahuješ

A co chceš dělat, až přiberu třeba dvacet kilo?
Třeba v těhotenství?
Až budu čekat TVÉ dítě?

Proč bys měla přibrat
Moje sestra v těhotenství zhubla