sobota 15. prosince 2018

Snídani?

Snídani? ptáš se
a já mám sto chutí říct, že nechci
že držím protestní hladovku
že když nepotřebuju dotek, tak nepotřebuju ani jíst.

Ano, natolik je to pro mě základní potřeba.
Ano, natolik jsem na tobě závislá,
chceš-li tomu tak říkat.
Někteří jiní
- někteří, kteří umějí mluvit -
tomu říkají láska
nebo touha
nebo stesk.

Na stesku po někom, kdo vedle vás každý den usíná, je něco inherentně špatně.
Nikdy si nepřipadám tak ubohá
jako když doufám, že snad konečně
na mě sáhneš
nebo mě políbíš
nebo se se mnou vyspíš
- ne, moment, v to poslední už ani nedoufám
a pokaždé, když se to stane, utopím se na pár dní ve falešné naději a pak se utopím v její samotné falši.



NAPSALA JSEM JI PŘED MNOHA MĚSÍCI
NEVÍM, PŘED KOLIKA
A ŘÍKÁM SI
NA CO JSEM ČEKALA
PROČ JSEM TI JEŠTĚ VĚŘILA
PROČ JSEM DOUFALA

NEDOKÁŽU SI ODPOVĚDĚT
ALE DEFINITIVNĚ MYSLÍM,
ŽE BYS MĚL JÍT DOPRDELE

A VÍM
JE MI BEZ TEBE LÉPE

Žádné komentáře:

Okomentovat