pondělí 4. března 2019

Přiznat si

První krok k řešení problému je přiznat si, že máme problém.

Tahle 'láska'
nebo co to vlastně je
mě ničí

Právě jsem si to přiznala
když jsem si potisící uvědomila
danost, definici, axiom toho vztahu

Já a slabá chvíle
on a jeho zájem
ale přijet nemůže
zachránit mě nemůže
obejmout mě nemůže
ani bych nechtěla
nejsme spolu
nepatříme k sobě
(ani když to řekne tisíc ezoteriček co maj pocit, že cejtěj pouto mezi mnou a... KÝMKOLIV, doslova kýmkoliv)

nemůžeme k sobě patřit
ani bych nechtěla
znamenalo by to snášet i jeho méně dobré vlastnosti
a já teď neumím milovat bezpodmínečně
neumím milovat s odpuštěním
neumím nevyčítat
jsem příliš zraněná
příliš křehká, lepidlo, co pojí střípky k sobě, ještě pořádně nezaschlo
a navíc každý den nějaký střípek vypadne a já ho tam musím přilepit zpátky

vždycky jsem říkala
"slepovanej džbán hovno drží
rozemel ho na prach
přidej vodu
a uhněť ho znovu"
ale jak znovu uhníst sám sebe?

příliš se bojím
že když budu znovu milovat
když budu znovu odpouštět - a to hlavně
znovu se mi dostane jen bolesti
jako by chyby Odpouštějící byly neodpustitelné

"jsi prostě hodná
já tě jinou neznám"

proč jsem nic neřekla
o tom, jak si vážím jeho respektu
když seděl proti mně
chtěl se na mě vrhnout
ale přesto seděl proti mě
v bílé košili a s respektem na rtech
a poslouchal
přese všechna má obvinění, že ho to nezajímá
(protože by nemělo)
a až když jsem domluvila
donutil mě nemyslet

anyway
in conclustion
tahle láska mě ničí
a jednou ji budu muset ukončit

sobota 2. března 2019

Slyšet můj hlas

Jaké to asi je?
Slyšet mé "Dobrou," uprostřed noci
spolu s několika číslovkami a technickými termíny

Indiferentní jako já k většině těch, se kterými v noci mluvím?
Příjemné?
Nepříjemné?
Zpěvavý, trochu plačtivý hlas
plačtivý, i když se usmívám

neděle 24. února 2019

Podobná Rupi Kaur

Poslední dobou se mé texty příliš podobají
té ženě sikhské víry
která píše kromě jiného

co říct o psaní
když nevím
jestli mě uzdravuje
nebo ničí  
Jedna věc je, že nesouhlasím
psaní se objevuje ve chvílích, které bolí
neuzdravuje
neničí
jen se objeví
nechá nás zanechat stopu
a pokračuje dál

Je to dobré
protože pak máme co ukázat svým terapeutům
protože pak máme nějakou historii
alespoň ti z nás, kdo si nedokážou psát deník
protože pak máme černé na bílém
jak jsme se cítili
jak jsme boleli
s datem
s kontextem
(pokud si naň vzpomeneme)
se vším, co je potřeba

Svět nepotřebuje další Rupi Kaur
navíc píšící v obskurním středoevropském jazyce
ale já potřebuji utíkat do jejích řádků
a tvářit se
že jsem ona
že jsem žena plná mléka a medu
s olivovou kůží a velkýma tmavýma očima
takovou si ji představuji, když ji čtu
a i kdyby taková nebyla, chci ji číst znovu

Čímpak jsem?

Čímpak pro tebe asi jsem
když do mě noříš jazyk
z jedné či druhé strany
tak lačně, jako bys hledal vláhu
jedinou vláhu, která dokáže utišit tvou žízeň

Čímpak pro tebe asi jsem
když mi nepíšeš a nedáváš vědět a já jako bych snad ani nebyla
a pak najednou
dva dny po sobě
překvapíš
přijdeš
jsi ke mně krásný
přiblížíš se blíž než kdokoliv za poslední měsíce
a nakonec usneš v mém náručí

Čímpak pro tebe asi jsem
když usínáš jako malý chlapec
když se usmíváš jako malý chlapec
když opřu svá záda o tvůj hrudník a ty mi položíš svou těžkou ruku přes ňadra
když s nekonečným respektem nerespektuješ mé "Já už nemůžu"
a usmíváš se u toho
tentokrát ne jako chlapec
tentokrát je to úsměv šelmy
té šelmy, kterou snad miluji
těžko říct
zakázala jsem si tě milovat
a přesto zjišťuji
že tě miluji spolu s mnoha dalšími

Čímpak pro tebe asi jsem
když své prsty zaboříš do mého nitra
tak hluboko, že když mi je pak vsuneš do úst
ochutnám vlastní duši
zaplní mi ústa
ještě chvíli odolávám
ale když mě k sobě přivineš
rozpláču se jako dítě
A pak se trochu stydím
snažím se neplakat
a ty řekneš "Jen se vybreč, jestli to potřebuješ"
nejupříjmněji ze všech dokážeš přiznat
že nevíš, co se mnou
že ses s tímhle nikdy nesetkal
že nevíš, jak mi pomoci
že tě mrzí vidět mě zklamanou
- to poslední tehdy na terase u nádraží, když jsem chtěla utéct a nakonec jsem utekla do tebe

Čímpak pro tebe asi jsem
když se ptám "Copak?"
v touze zjistit, na co myslíš
a ty odpovídáš "Pak? Pak usnu."

Hlasité vzlyky

Když mi chodidlo v martensce sjelo po hraně obrubníku
lekla jsem se
kolenem mi projela bolest
udělalo se mi zle
horko
pekelno
chtělo se mi plakat
nechtěla jsem plakat před cizími lidmi
tím spíše jsem nechtěla slzet před blízkými lidmi

Sama v prázdném bytě
plném prázdných polic
tak hlasité vzlyky z vlastních úst
měla bych psát email své terapeutce
měla bych psát jí a ne světu, který mě nejspíš neslyší

Kvér pod bundou

Když jsem dnes vystoupila z autobusu
na nejnenáviděnější pražské křižovatce
mezi pruhy stál muž s uštvným výrazem
ruku pod bundou
kolem něj kruh policistů
snažili se jej uklidnit.

V tu chvíli jsem ho nenáviděla
protože byl potenciálním ohrožením
býval by mohl ublížit mému velkému malém bratříčkovi
tomu bratříčkovi, co se mi nevysmál, když jsem u nás v ulici zakopla
chytila zajíce
odřela si koleno o vnitřek legín
Tomu bratříčkovi, co mi věnoval znalost Rupi Kaur
znalost té, která mě tolik inspiruje

Teď stojím v okně své ložnice
cigaretu klepu na chodník o deset pater níže
a říkám si
co asi trápilo toho muže
Zoufalí lidé dělají zoufalé věci
tak co ho dohnalo k tomu zoufalství?

středa 20. února 2019

Kapky na zádech

Z repráků Dezolát
jeden z monitorů definitivně vypověděl službu
druhej bliká
informačně bezpečnostní secvak
na zádech ledový kapky z mokrejch vlasů
rozpouštějí vnitřek županu

Moje kůže je cejtit jako aktivní uhlí a eukaliptus
Na nohou strniště
V klíně plnovous
V hlavě radost, že o tomhle místě nikdo neví
Snad
A jestli jo
Tak to prostě vědí, dobře no

A prázdný poličky jsou nejbezútěšnější z věcí
co mé oči kdy oplakaly

čtvrtek 14. února 2019

The two uniformed ones

Provocatively writing "Mornin'" to one of them at 11 AM
after the other one wrote "88" meaning "love and kisses"
chatting about how I miss them with Unique
and recieving a message from the Prince
a message that made me laugh hard and loud out
for a long time
great laugh
echoing in the walls of an empty appartment

Gosh, I miss them like crazy
there is too many men I love on this Earth

sobota 9. února 2019

Desperate love

My mama said he'd love me, right down to the bone
My mama said he'd hold me, and never let me go
But no more, no no more, no more
 - My indigo - Where is my love
You seem to be in love with the wrong guy to love.
You seem desperate.
Už jsem myslela, že nepřijedeš.

Já bych ti strašně ráda poradila, ma cherie, ty víš, že tě miluju. Ale podívej se na můj život. Copak já můžu někomu radit? 
- Simona Stašová v Románu pro ženy
Jedinej problém je, že já potřád ještě dokážu odpovědět na otázky v té písni.
I will fight for my beloved ones till the end. 
 

čtvrtek 24. ledna 2019

O šikaně

Sedím si tak v práci, čekám, až nějaká přijde, a pročítám si tátův blog. Proč? Protože je mi po něm smutno. Protože píše pěkné věci, o tom, jak rád má moji mámu, o tom, jak by chtěl lepší Slovensko, o tom, co pro to dělá a jak to dělá a co se snaží a že má rád bráchu a mě a taky tam hází fotky z vesnice, kde jsem se skoro narodila.

Sedím v práci a pro jednou nemluvím. Nemluvím ani s nikým z kolegů, protože mi někdo sebral vítr z plachet. Padlo pár slov, ne příliš jiných, než obvykle, ale nějak bolely víc, než obvykle.
Bylo mi v tu chvíli do breku.

Zatím jsem se neodhodlala to googlit. Ale přemýšlím, že večer zavolám tátovi. A když se bude ptát, co se děje, protože si moc nevoláme, zeptám se: "Ako spoznám, že už je to šikana na pracovisku?"

sobota 19. ledna 2019

Bolí mě ruce

Hrozně bych chtěla psát. 
O tom, že jsem v práci.
O tom, jak nesnáším, když D. vymýšlí program na poslední chvíli. 
O tom, že chápu, že vzhledem ke kontextu to často jinak nejde.
O tom, jak nesnáším tuhle klávesnici.
O tom, Jak bych nejraději praštila do stolu.
O tom, že to neudělám jen proto, že nechci odpovídat na otázky kolegů. Protože to sem nepatří.

O tom, že mi právě v tuhle chvíli zavolal někdo, koho jsem nechtěla slyšet. Někdo, koho jsem si v létě pustila blíž než jsem měla, tak jako před lety @, a stejně jako u @ toho nekonečně lituju.
O tom, jak mě bolí ruce.
Jak jsem se spálila. 
Jak pyšná jsem na své klouby sedřené z tréninků. 
Jak strašně zoufale potřebuju objemout.
O tom, že budu mít už za pár hodin modré vlasy, tak, jako jsem si vždycky přála.
O tom, že další T. nezavolal a nedal mi možnost pracovat. 
O tom, že mi raději poslal svoje fotky do půl těla, aby mi ukázal nové tetování in progress.

O tom, že zítra nemůžu do bazénu, protože bych obarvila vodu na modro a bůh ví, co by mi to udělalo s vlasy. 
O tom, že zoufale potřebuju obejmout.
O tom, že mi chybí F.
O tom, že nemám daleko k slzám na dispečinku. 
O tom, že nemůžu po Joeyim nebo komkoliv jiném, aby mě tady zachraňoval. 
O tom, že to nechci psát D., protože toho má sám plný kecky. 
O tom, že... Jsem v koncích. 

úterý 8. ledna 2019

Who do I see when I look at my father - a poem attempt

Who do you see when you look at your father?
Why am I asking?
It's my father's birthday.
He's few years past the Answer.
His hair's white and he's slowly growing old.
How do I know he's growing old?
Simple.
He's growing wise, too.

When I look at him, I see my heroes.
Aragorn, who devoted his love to one and only woman.
Hawkeye Pierce, who hated war and only wished to help others.
My math teacher, who looks like Chuck Norris and taught me more about life than about mathematics - and he taught me hell lot of maths.

Yes, it's the beard and the fact that my father's hair has been salt and pepper ever since I can remember.
Also, it's courage.
It's wisdom.
It's the endless hope that we can change the world for the better.
It's the respect he shows me when I come home
(unless I forget to uload the dishwasher)
It's the fact he never gave up on me
It's the fact he loves me even though I made my own way to life
(and I tell you, it's nothing like what he imagined for me)

So here I am
sobbing like a three year old
preparing to leave and go to my parents' place
preparing as if it was the most important thing in my life
well it is
and he's the most important man in my life

Happy birthday, Dad
I love you

pondělí 7. ledna 2019

I miss ya

At five o'clock in the mornin'
in a wide Brad Pitt like south american accent
that I picked up from watching the story of Benjamin Button
I write ya a short message
by the short message service
sayin'

I miss ya

It's 'cause I miss ya
I caught myself imaginin'
commin' home
lettin' ya wrap me in those warm arms of yours
undressin' and you tellin' me once again that I am the mist beautiful without my clothes
bein' a little offended by that
but never tellin' you
or at least not at that particular moment
layin' in bed next to ya
listenin' to that hearbeat ofyours

I miss ya

And I guess that's a good sign

neděle 6. ledna 2019

Fucked up... To the bone

She was sitting at her desk watching To the bone, when she heard his naked feet on the carpet that was to light and full of stains already. He asked her colleague to go smoke first, then he came to her.

"You goin'?" he asked.
She nodded, grabbed her cigarettes and the green lighter with a long flame.

They were standing at the window in the relaxroom, watching lights of a big car dealership company. He complained about not being able to fall asleep in the last couple of weeks.
She remembered the time he slept over at her place. Him whispering "I have trouble going to sleep in strange places, so... Just go to sleep."

She shivered.
"Bloody cold," he said.

She stepped closer to him, he wrapped his arm around her hips.
Nothing else.

"I am fucked up," she said as she threw the cigarette butt on the ground two floors under them.
"Tell me about it."

sobota 5. ledna 2019

Zásadní zjištění z noční

Pokud se dá předpokládat, že tu pizzu budete jíst vlažnou nebo studenou, neobjednávejte si nic s lososem.

Mezi nejhezčí pocity na světě patří ten, který vás obklopí, když si na konci nekonečně se táhnoucí noční uvědomíte, že máte v ledničce jogurt z minulého týdne. A když ten jogurt je stále na svém místě, datum spotřeby má za čtyři dny a nemluví na vás.

Je to trochu hloupé, protože se to nabízí. Nicméně jsem si nikdy nemyslela, že mi poslední díl první série Teorie velkého třesku zhlédnutý v sedm ráno po probdělé noci potvrdí řešení aktuální citové situace.

TBBT silně připomíná tvůj život, Nostrae. Nezapomínej na to.

středa 2. ledna 2019

Also, what this blog became

This blog bnecame my diary. I am a bit uncapable to write an email to my therapist to figure stuff out with her, so I try to keep writing down stuff. I need to talk to someone and don't want to bother actual people. Also, I don't really want to hear any advice or oppinions, I just need to talk, get it out.

New Year's eve

Something unclicked on the New Year's Eve 2018. I was at my freinds, the two couples, three kids, and me and a guy that I agreed to date because I wasn't strong enough to say no to something I wasn't completely sure about.

So there I am, sitting at the table with a glass of vine, and he doeasn't speak much. He's an introvert and doesn't speak much, but when he does, it's embarassing humour, weird. Also, he stammers often and doesn't speak much english. And the chemistry never really worked. The only time it worked was when I was high on an idea, I wrote it down and then sat on his lap and fucked him, used him... That was a very intense thing. But othervise... I don't want to teach a guy how to fuck me right from level one.

And I never thought that being able to speak english would ever be essentional for me in otehr person... But it seems it is.

And also, I need more space. I don't want to kiss him when I don't feel like it. I don't feel like kissing him anymore.

And I think I peeked a bit on how my dear ex felt when I was around him. Gosh, I am not sorry for the fact |I made him feel this way, but |I understand whya he kept pushing me away, but never quite said "Listen, Sabriel, I don't want to be with you anymore."
It's hard to finally end something with a person you think is a bit dependent on you and you don't wanna hurt his ego and feelings and...

Well anyway.

I need to see if it's not just me being oversocialised in the last couple of days... But I am afraid not. And if I am not, there is a breakup comming. And I won't be the brokenhearted one.