sobota 19. ledna 2019

Bolí mě ruce

Hrozně bych chtěla psát. 
O tom, že jsem v práci.
O tom, jak nesnáším, když D. vymýšlí program na poslední chvíli. 
O tom, že chápu, že vzhledem ke kontextu to často jinak nejde.
O tom, jak nesnáším tuhle klávesnici.
O tom, Jak bych nejraději praštila do stolu.
O tom, že to neudělám jen proto, že nechci odpovídat na otázky kolegů. Protože to sem nepatří.

O tom, že mi právě v tuhle chvíli zavolal někdo, koho jsem nechtěla slyšet. Někdo, koho jsem si v létě pustila blíž než jsem měla, tak jako před lety @, a stejně jako u @ toho nekonečně lituju.
O tom, jak mě bolí ruce.
Jak jsem se spálila. 
Jak pyšná jsem na své klouby sedřené z tréninků. 
Jak strašně zoufale potřebuju objemout.
O tom, že budu mít už za pár hodin modré vlasy, tak, jako jsem si vždycky přála.
O tom, že další T. nezavolal a nedal mi možnost pracovat. 
O tom, že mi raději poslal svoje fotky do půl těla, aby mi ukázal nové tetování in progress.

O tom, že zítra nemůžu do bazénu, protože bych obarvila vodu na modro a bůh ví, co by mi to udělalo s vlasy. 
O tom, že zoufale potřebuju obejmout.
O tom, že mi chybí F.
O tom, že nemám daleko k slzám na dispečinku. 
O tom, že nemůžu po Joeyim nebo komkoliv jiném, aby mě tady zachraňoval. 
O tom, že to nechci psát D., protože toho má sám plný kecky. 
O tom, že... Jsem v koncích. 

Žádné komentáře:

Okomentovat